Po úspěchu knih Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel a Analfabetka, která uměla počítat, se fanoušci absurdního humoru tohoto někdejšího švédského novináře nemohli dočkat, až vyjde jeho další dílo. U nás přichází krátce po papírové knize i její zvuková podoba. Román Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) sice dostal nejdelší název, ale zároveň nejkratší stopáž, necelých devět hodin. Může se postavit po bok dvěma úspěšným předchůdcům?

Pokud jste čekali, že se bude Jonasson do třetice držet stejného mustru, budete nejspíše překvapeni. Zabiják Anders opět vychází z oblíbené směsi neuvěřitelných situací, nepravděpodobných náhod a ujetých postaviček, popírajících své archetypy, ale vyprávění upustilo od retrospektivních kapitol a drží se přímočaře jediné dějové linky. Také namísto jednoho hrdiny tu máme hned tři hlavní postavy, které však mají společný cíl – zbohatnout. Po náhodném setkání všech tří antihrdinů se proto farářka domluví s recepčním a společně vybudují úspěšnou agenturu na lámání kostí na objednávku, které provádí právě nepříliš důvtipný Zabiják Anders. Když se však tento zařekne, že bude následovat Ježíše a násilí dá jednou pro vždy vale, transformuje se podnik do podoby nově vzniklé Andersovy církve. A kdo jiný by mohl být jejím pastorem, než Zabiják, který své nové náboženské projevy korunuje citáty z Bible a z kontextu vytrženým zvoláním haleluja a hosana! Protože však před transformací agentury podvodem vytáhla farářka s recepčním ze švédského podsvětí značnou finanční sumu, schyluje se k velkým problémům. Dokáže bezbožná trojice zločincům toužícím po svých penězích i krvavé pomstě uniknout?
 
Martin Stránský exceloval v obou předchozích autorových příbězích, takže lze jen uvítat, že usedl za mikrofon i tentokrát. A je slyšet, že se do Jonassonova světa vrátil rád. Přirozeně mění tempo vyprávění, dlouhá souvětí hlasově moduluje tak, aby byla srozumitelná, a nechybí mu cit pro vystižení pointy. Přirozeně klade důraz na ta správná slova, v houstnoucí atmosféře nabírá jeho hlas na vzrušení a dostává tak sebe i posluchače do varu. Četba rozhodně není monotónní, protože Stránský nejen mění hlasy, ale zařazuje do svého projevu i váhání a pomlky, které posunují klasickou četbu na další úroveň. Na chybějící hudební doprovod si tentokrát díky živé interpretaci nejspíše nikdo ani nevzpomene. Při pozorném poslechu však neujde drobné zakolísání kvality zvuku spojené s odlišnou hlasitostí u některých kapitol, což sice nepotěší, ale jde o pouze zanedbatelnou drobnost, kterou vyváží kvality vypravěče.

Suma sumárum je Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) opět zábavným románem, který právě ve zvukové podobě dává ještě větší smysl, neboť Martin Stránský umí svým nenapodobitelným způsobem přednesu autorův humor ještě zvýraznit. Vynecháním retrospektivy, událostí světových dějin a přehnaně nadsazených prvků, jakým byla minule například atomová puma, se novinka vydala o něco méně bombastickou a košatou cestou. Zabiják Anders se drží více při zemi, ale ve společnosti Martina Stránského plynou minuty poslechu stejně snadno, jako kdykoliv předtím. Tedy vzhůru na trochu nekorektním humorem kořeněnou výpravu za poznáním pozadí neortodoxních náboženských církví, neziskových organizací a dobročinných spolků s pastorem-zabijákem v čele. Hosana!