Jak nejlépe seznámit nastupující generaci s dílem nejproslulejšího dramatika nebo kterak si jeho hry zajímavě připomenout? Tuhle otázku si položila výtvarnice a spisovatelka Renáta Fučíková a výsledkem se stal soubor přepsaných dvanácti her, obohacených o okolnosti svého vzniku i o překlad původních veršů, který nyní vychází jako audiokniha v podání sedmi interpretů. Vypravěčem Shakespearových příběhů se stal Martin Stránský, historický a kulturní kontext přibližuje Milena Steinmasslová, úryvky divadelních her interpretují Igor Bareš, Jana Stryková, Veronika Khek Kubařová a Michal Balcar a průvodního slova se ujala sama režisérka Jitka Škápíková. „Propojení tří rovin předlohy dělá z audioknihy výborného společníka pro mladé i dospělé posluchače. Původní Shakespearovo dílo spolehlivě dráždí naši pozornost i dnes, ale kolik toho víme o kontextu, ve kterém hry vznikaly, o odbočkách, dobových reáliích, možnostech tehdejšího divadla, poptávce renesančního publika, a navíc, kdo se spolehlivě orientuje ve všech dramatech, komediích a romancích, neřkuli jejich postavách? Renáta Fučíková nám moderním jazykem toto vše zpřístupňuje a odkrývá. Audioknize navíc nesmírně sluší i doplnění převyprávěných příběhů o originální verše. Herce jsme vybírali opravdu pečlivě a z přednesu je cítit jejich lásku k dílu. Slova tak plynou povzbuzena nadšením narátorů, probouzejí emoce, znovuobjevovaný úžas nad krásou jazyka i jeho užití, nad umem všech zúčastněných. To je moment, kdy posluchač vítězí nad čtenářem, to je důvod, proč mluvené slovo přebíjí vysazené litery, důvod, proč zavřít oči, otevřít uši a užít si radost z poslechu,“ uvedl Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook. A dodává: „I proto zpracování čtyři sta let starých textů řadíme mezi naše moderní audioknihy. S úsměvem na rtech mohu posluchače již nyní potěšit, že chystáme také další stejně koncipovaný projekt s názvem Moliére a navázat by měl i Čechov.“
 
„Nejtěžší bylo najít interpreta, který bude umět odvyprávět obsahy jednotlivých her tak, aby posluchače zaujaly a byly pro ně srozumitelné. Po dlouhodobé skvělé spolupráci jsme vsadili na Martina Stránského. Chtěli jsme, aby druhý hlas, který bude číst historické souvislosti, patřil ženě. A protože jsme krátce předtím točily s Milenou Steinmasslovou Paasilinnův román Stará dáma vaří jed, bylo mi jasné, že tohle je text právě pro ni. Pak už bylo potřeba jen všechno pospojovat tak, aby to mělo rytmus a spád,“ nastiňuje zákulisní úvahy režisérka Jitka Škápíková. Celý koncept vyžadoval zapojení více herců, ale také určité propojení, aby byl různorodý a fungoval dohromady. „V každé z dvanácti her jsou dvě ukázky v překladu Jiřího Joska. Prostými počty dojdeme ke čtyřiadvaceti postavám, tedy k obsazení čtyřiadvaceti herců. To by bylo nejen produkčně náročné, ale pro posluchače i zbytečně roztříštěné. Víc nás bavila myšlenka najít čtveřici až šestici herců, kteří se budou umět převtělit do několika různých postav. Volili jsme typově naprosto odlišné herce,“ prozrazuje režisérka. A upřesňuje: „Mladých, křehčích ženských postav se ujala Veronika Khek Kubařová – nejen proto, že s rolemi Julie, Desdemony i Kordélie má zkušenost z jevištních inscenací. Janu Strykovou jsem před pár lety viděla v rámci Shakespearovských slavností jako Kateřinu ve Zkrocení zlé ženy, takže volba byla jasná. Janě pak přibyla například Viola, ale i Puk a Lady Macbeth. Univerzální a skvělý Igor Bareš obsáhl paletu rolí od Šajloka přes Malvolia, Claudia, Jaga, Kalibana až po Leara. Nejvíc jsme si lámali hlavu nad tím, kterému herci svěřit role Romea a zároveň Hamleta. Vsadili jsme na mladého Michala Balcara, s nímž jsem se potkala při práci na Myceliu. A musím říct, že jsem byla víc než příjemně překvapená. Jeho střídmé a o to účinnější pojetí slavného monologu Být či nebýt? patří podle mého soudu k nejsilnějším momentům celé nahrávky. A když už jsme měli u mikrofonu jako vypravěče tak skvělé herce, jako je Milena Steinmasslová a Martin Stránský, nedalo nám, abychom je taky nezapojili do hry.“ A na co by se „mistra“ zúčastnění zeptali, kdyby měli tu možnost? „O čem by psal své hry, kdyby žil v naší době,“ odpovídá Jitka Škápíková. „Ptal bych se, jak je možné, za jeden život napsal tolik krásných věcí…“ říká Martin Stránský. „Wille, že jste opravdu všechnu tu nádheru napsal vy?“ zjišťovala by Milena Steinmasslová pravdu v otázce dramatikovy často diskutované nejisté totožnosti.

Nahrávku doprovází hudba renesančních mistrů v podání kytarového virtuoza Karla Fleischlingera, který navíc hraje na repliky historických nástrojů. „Když jsem dostal nabídku na hudební doprovod Shakespearových her, velice mě to potěšilo. Možnost podílet se na vzniku projektu, který populární formou přibližuje hry uctívaného Shakespeara, je sama o sobě velmi přitažlivá. Doba jeho života navíc leží v popředí mého interpretačního zájmu, nebyl tedy problém vybrat zajímavé skladby. Jako hráč na repliky strunných nástrojů z období renesance a baroka – renesanční a barokní kytary, theorby, vihuely, loutny – se probírám dobovými zápisy v tabulaturách a při znovuobjevování úžasné hudby si uvědomuji její propojení s literaturou, tancem, výtvarným uměním. Strunné nástroje hrály v životě renesančního a barokního člověka významnou roli, loutny a kytary zněly královskými dvory, řada hudebníků byla uctívána a podporována panovníky, kteří sami hráli,“ vysvětluje hudebník Karel Fleischlinger.