Škoda slova, které padne vedle
Českého herce, komika a dabéra Petra Nárožného není třeba představovat. Začínal jako konferenciér skupiny Rangers, v letech 1973-1980 hrál v Semaforu a letos působí již čtyřicátou sezónu v Činoherním klubu v Praze. Je známý z televize, filmů i divadla a jeho osobitý mluvený projev patří neodmyslitelně k řadě animovaných seriálů. Léta odmítá sepsat memoáry. Nyní ale napsal a zejména sám namluvil na dvojdesku obsáhlý výběr svých textů, úvah a drobných vzpomínek. Nechybí již v minulosti proslavená Anatomie vernisáže, výchovná sprostá pohádka, vtip a samozřejmě nezbytná veselá příhoda z natáčení.
Sám autor dodává:
"Mám doma řadu cédéček, na nichž vypráví a vzpomíná Mirek Horníček, pro mě nezapomenutelný Vláďa Svitáček, Vladimír Menšík, a když je mi občas smutno, což ke stáří patří, tak jsou zase všichni ti báječní lidé se mnou v pokoji nebo v autě a vyprávějí to právě mně! To je právě ta radost ze sdílené intimity, kterou dokáže jen lidský hlas. A tak mě napadlo, že je tady pár kamarádů a hodně přátel a známých, s kterými jsem ušel kus života, a třeba by si se mnou po letech rádi popovídali. A také jsem si přikázal, že nebudu dojatě vzpomínat ani kázat. Opravdu žádná velká moudra. Prostě někdy je sranda víc než celý Schopenhauer!"
text: Galén