„Kingův příběh mě oslovil svou atmosférou. Tajemnou, šokující a docela i vizionářskou. Zaujala mě síla věrnosti party dětí, která bojovala proti zlu v průběhu desítek let. A v neposlední řadě svár reality a fantazie. Nebo ukázka nánosů strachu, které v sobě nosíme vlastně všichni,“ líčí svoje dojmy z románu Pavel Soukup, který se ujal partu vypravěče. Příběh velmi zaujal i interpretku Jitku Ježkovou, která se chopila role Beverly: „Z knížky jsem byla nadšená. Nepociťovala jsem vyloženě strach, spíš někdy úzkost. Pro mě to nebyl ani tak horor, jako spíš psychologický román. Nejděsivější scény pro mě nebyly ty, kde se dětem zhmotňovaly jejich strachy a podobně, ale hrůzu ve mně budily spíš ty mezilidské kontakty – zejména co se týče pokřivených vztahů mezi dětmi a dospělými.“ Podle Davida Novotného, jenž se převtělil do postavy Richieho, byla „nejvoňavější“ právě rovina dětství hlavních hrdinů. „Příběh mě oslovil tím, jaké vyvolává emoce. Když se sami sebe zeptáte, čeho se nejvíc bojíte, přijde vás TO vytrestat právě v té podobě. Zároveň to byla zajímavá vzpomínka na klukovská léta, první vzplanutí, kamarádství, dobrodružství, lásky, sliby… Nebál jsem se, ale rozbíhala se mi fantazie a představoval jsem si, čeho z toho bych se děsil v těch klukovských letech.“ Právě díky komplexnosti díla si v něm každý může najít to své, ať už se to týká oblíbené postavy, roviny příběhu, nebo toho, co v něm vzbuzuje největší strach. „Nejděsivější jsou vždycky představy. Takže nejstrašidelnější bývá to, co je jenom naznačeno a čtenář nebo posluchač si musí domýšlet sám,“ vysvětluje Jan Vondráček, neboli Velký Bill, své pojetí hrůzy v literatuře. S tím souhlasí i Vasil Fridrich, audioknižní Mike: „Ty chvíle, kdy je zlo už viditelné, vlastně přestávají být děsivé. Nejintenzivnější úzkost je vždy ta chvíle těsně předtím. Kdy už je zřejmé, že se nebezpečí blíží a je tak blízko, jak jen si dokážete představit, ale jen ho tušíte. Vůbec nevíte, kde se zjeví a jakou bude mít tentokrát podobu.“ A Jan Zadražil, který se v audioknize proměnil v Eddieho, přiznává: „Bál jsem se dokonce i při četbě ve studiu. Nejděsivější mi ale častokrát nepřipadaly chvíle s klaunem, jako spíš zcela reálné ZLO, jež obklopuje všechny hrdiny v jejich rodinách, potažmo v celém tak naprosto obyčejném městečku. TO, co je v každém z nás.“ A dodává: „V tomto smyslu se audiokniha ,načítala sama‘. Atmosféru mistrně buduje už sám autor. Stačilo mu uvěřit a ten obraz si představit. Doufám, že to bude slyšet.“ Tomu přitakává i Michal Zelenka alias Ben: „King má své napínavé pasáže dobře vystavěné. Slova vás sama vedou až k vrcholu dramatické scény, za podpory výkřiků postav i popisu prostředí, které je vždy ,vykreslené‘ do posledního detailu. To všechno společně utváří a akceleruje napětí. Vlastně to stačí ,jen‘ dobře přečíst po smyslu.“

Nahrávku v režii Hynka Pekárka doprovází hudební doprovod, který je i kvůli rozsahu a způsobu vyprávění velmi různorodý a bohatý. Ústřední melodie neochvějně našlapuje ve velmi pomalém rytmu, tísnivě se přibližuje a od prvních tónů pohlcuje posluchače v oblaku tíživého pocitu. Proplétá se příběhem v mnoha variacích podobně jako kanalizační síť, občas se vynořuje  a spolehlivě vysává ze vzduchu všechen kyslík. Každý z vypravěčů je uveden vlastní znělkou, specifickou jak nástrojovým složením, tak i žánrem a náladou. A tak povídání Richieho Toziera provází popová kytara a statická kapela, Bena uvádí bluesovější nápěv s „elektrikou“ a dunivou rytmikou, Eddie je předznamenán lehkonohou variací na ezoterickou hudbu, Beverly svazují ostré syntezátorové akordy a pro samotné TO jsou nachystány samply nejtemnější. Vše navíc variuje v čase a situacích tak, aby posluchače v rámci atmosférického vyprávění povznesla přímá dávka emocí a aby se mohl taky vznášet…