Vrány
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?
„Chci, aby Vrány vykrákaly do světa, co všechno se může dít ve spořádané rodině,“ říká autorka Petra Dvořáková v rozhovoru Kavárny nakladatelství Host. Prozradila, že psaní jí tentokrát navzdory kratšímu rozsahu zabralo víc než rok a bylo namáhavé. Pozoruhodná próza se totiž věnuje citlivému tématu disharmonie a chladu ve vztazích mezi dospívajícími dětmi a rodiči. Tématu, jež může být aktuální v každé rodině.
Podobně náročné bylo i audionastudování novely. Veronika Khek Kubařová, představitelka dospívající Báry, přiznává, že ji děsilo, jak je reálná situace s nedozírnými následky v knize vykreslena:
„Často lze vidět, jak rodiče s dětmi mluví, a nemyslím si, že jsou to vědomí tyrani. A přitom svým dětem způsobují traumata a bolesti. Je to všude kolem nás a je to odstrašující.“
text: OneHotBook