Vedle několika knih z pera Petera Maye, které jste pro OneHotBook interpretoval, jste i hlasem historických románů o Karlu a Václavu IV. Zajímá vás osobně historie?
Myslím si, že koho nezajímá historie, tak je hloupej. Pardon, že to říkám takto, ale obecně vždy tvrdím, že národ, který se nezajímá o svou vlastní historii, je mrtvý národ. Je to potřeba a je to důležité.

V porovnání s ostatními audioknihami, které jste prozatím interpretoval, byla práce na těch historických v něčem odlišná?
Nebyla. V jejich případě se muselo více zasahovat do originálního textu, samozřejmě se svolením autora, kdežto u té beletrie bývá stavba pevnější. A co si budeme povídat, příběhy o Karlovi a Václavovi nejsou vyloženě faktografické, takže na to nebylo třeba studovat nějaké další knihy navíc. Příprava byla stejná.

Aktuálně pracujete na interpretaci Umrlčí cesty Petera Maye, který je poměrně plodným autorem. Znáte díla z jeho dalších sérií?
Já už jsem namluvil Skálu, Muže z ostrova Lewis  a Šachové figurky a pak Ostrov Entry, takže Umrlčí cesta už je v pořadí má pátá audiokniha Petera Maye. Tedy se dá říct, že už ho docela znám a vím, co mě bude štvát a co mě bude bavit. Dělám ho rád.
 
A co se vám tedy na stylu Petera Maye líbí a co vás štve?
Líbí se mi jeho zápletky, protože jsou velmi netradiční. Třeba právě v Umrlčí cestě hrají roli včely – kdo by o nich dnes psal? Skutečně jsou pozoruhodně netypické. A co mi naopak vadí jsou Mayovy květnaté popisy přírody, kdy ještě navíc používá složitých, dlouhých vět, takže člověk si musí dát pozor, aby dával správné důrazy a aby to nebylo nudné.

Dá se i v případě Umrlčí cesty vypozorovat rukopis Petera Maye? Jinými slovy, jsou si jeho příběhy podobné, i když nejsou ze stejné série?
Styl jeho psaní je poměrně jasný a čitelný. Navíc všechny jmenované příběhy jsou situované do Skotska, takže se tam neustále popisuje to nepříznivé, mlžné počasí plné dešťů a větrů, rašelina a podobně.

Když jste začínal se čtením audioknih v nezkrácené podobě, překvapila vás náročnost přípravy?
Vzhledem k tomu, že už jsem dřív dělal nějaké věci v rádiu, to ještě audioknihy vůbec nebyly – já jsem třeba načetl celého Dykova Krysaře, tak mě to nezaskočilo. Je to velmi náročná a někdy unavující disciplína. Člověk na to musí být v nějaké formě, aby to mělo drajv a tah.

A baví vás namlouvání audioknih?
Ano, baví, ale jen tím bych se živit nechtěl. Pro mě je to takové hezké zpestření mé herecké práce a zase něco trošku jiného.
 
Pokud byste dostal šanci vybrat si jakoukoliv knihu, kterou byste chtěl namluvit jako interpret, která by to byla?
Já už jsem takovou šanci dostal v edici Mistři slova. Dali mi vybrat a já jsem si zvolil Velký cirkus od Pierra Clostermanna. To je taková moje dětská bible. Je to o francouzském pilotovi, který létal v RAF za druhé světové války. Jenže jsem zapomněl, kolik jmen je tam ve francouzštině, němčině, angličtině, takže to bylo velmi obtížné, co se přípravy týče a docela jsem si naběhl. Ale svůj sen jsem si tím splnil.

Nenapadá vás ještě nějaká další kniha, pro kterou byste se chtěl propůjčit?
Ještě mám moc rád Malého prince, ale ten už byl udělaný mockrát. Nic dalšího mě zatím nenapadá, uvidíme v budoucnu.