Semafor

Přestože Molavcová strávila v Semaforu úctyhodných 50 let, vydaných zvukových nahrávek divadelních her je velmi málo. V prodeji jsou především písničky, ale i mezi nimi se tu a tam najde krátký mluvený výstup. Mnozí mají jistě v paměti Kytici, v níž Molavcová hrála Doru ve Zlatém kolovratu a pro úplnost dodejme, že ztvárnila i pannu v ryze zpívané Svatební košili. Z dalších mluvených fragmentů stojí za zmínku známé album Písničky a povídání ze Semaforu, v němž Molavcová mimo jiné interpretovala několik povídek Jiřího Suchého. Na desce Divadlo Semafor 1970–85 je zachyceno volání ministra pro utajení ze hry Elektrická puma. Zmíněné záznamy najdete v sestavě Semafor Komplet 70. a 80. léta. V podobně nazvané kompilaci Semafor Komplet 1989–2015 je pak zařazen dialog Jonáše s Melicharovou.

Vedle těchto kompletů je ke koupi dětská verze Člověka z půdy. Jitka Molavcová v ní účinkovala coby Červená Karkulka, která je nespokojená s tím, jaký osud jí (ve své samozřejmě původní a od nikoho neokopírované pohádce) Antonín Somr připravil. K záznamu se váže jedna zajímavost: nahrávka byla sice profesionálně pořízena už v roce 1978, prvního vydání se ovšem dočkala až roku 2009.
 

Dětské nahrávky v Supraphonu

Zřejmě nejstarší dětskou nahrávkou Jitky Molavcové je Vánoční zvonková královna z roku 1976, kterou lze najít na supraphonské kompilaci Kocour v botách a další 4 pohádky. Supraphon často vydával večerníčky s televizní hudbou – k mání jsou tak dvě alba Káti a Škubánka, přičemž příběh Pexeso se v roce 2002 na CD nevešel a poprvé se k posluchačům dostal nedávno v kompilaci Pohádky 6. Druhým večerníčkem je Putování za švestkovou vůní Ludvíka Aškenazyho, kde stejně jako v televizi, vyprávěl dobrodružství trpaslíka Pitrýska spolu s Jitkou Molavcovou Viktor Preiss.
 
Pamětníci si určitě vzpomenou na úspěšné Malé televizní kabarety. Supraphon nabízí na albu Štěpánčin televizní kabaret jeden z posledních dílů.

Vlastní autorská pohádková tvorba

Jitka Molavcová namluvila řadu děl jiných autorů, opomenout ale nesmíme ani vlastní tvorbu. Její pohádky vyšly v několika knížkách a nesly v sobě humor a poetické poučení, které vycházelo z dobře vystavěných krátkých příběhů, v nichž nechyběla promyšlená zápletka a pointa. Jako příklad poslouží Televizní Tomáš nebo O bezohledném slonovi. Supraphon prodává album s několika texty s názvem Pohádky a písničky Jitky Molavcové.

Další titul, Pohádky z pastelky, vydalo B.M.S. A přispět by snad v budoucnu mohl i Radioservis, neboť Molavcová načetla sedm vyprávěnek pro skřítka Hajaju.
 

Rozhlas

S vlastní tvorbou je spojena i moderátorská práce pro rozhlas, konkrétně Hajaja byl pro Jitku Molavcovu dlouholetým kamarádem. Zatímco dnes se pohádka od Hajaji v rozhlase jen ohlásí a odhlásí, v minulosti mu byl věnován důstojnější prostor – v týdenních cyklech měl pořad na starosti vždy jeden moderátor, který si pro děti připravil doprovodný program. Každý den se v pořadu kromě pohádky vysílaly písničky, tu a tam nějaká soutěž, rozhovor či reportáž. Moderátoři si s Hajajou povídali, sdělovali dětem, jak se skřítek má, co dělá, jak se mu líbí obrázky od dětí apod.

Vedle těchto čtvrthodinek měla Jitka Molavcová v rozhlase mnoho let jednou měsíčně svůj vlastní nedělní pořad v cyklu A ještě něco navíc. V něm děti vedla k lásce k přírodě, pořádala soutěže, v nichž odměny byly vždy spojeny s její osobou – knihy, cédéčka. Specifická byla i muzika, neboť Molavcová dětem pouštěla vlastní písničky, a to i ty, které jsou určené primárně dospělým. Malé posluchače tak seznamovala s divadlem Semafor nebo Vlastou Burianem.

Součástí těchto pořadů byly i její pohádky vydané na cédéčkách. Vedle zmíněných supraphonských nahrávek tehdy vycházel v časopisu Méďa Pusík v edici Království pohádek každý měsíc jeden kompaktní disk a Jitka Molavcová byla jednou z mnoha vypravěček. Škoda, že dnes se už jen těžko shání její Víla Amálka od Václava Čtvrtka, Kočka Moura Martiny Drijverové či vícehlasé Příhody včelích medvídků Jiřího Kahouna. Molavcová se v rozhlasovém pořadu nedopouštěla žádné propagace konkrétních komerčních nahrávek a písničky a pohádky představovala tak, že ona je dětem vypráví či zpívá a posílá posluchačům. Na děti působila vždy mile, pozitivně a především vesele. Vymezený vysílací čas však bohužel byl Molavcové postupně zkracován, pořad přejmenováván, až zmizel z éteru úplně.

Co ale naštěstí zůstalo, jsou nahrávky, které digitálně vydal Radioservis. Z dětských titulů jmenujme půvabnou dramatizaci s chytlavými písničkami Letí, letí svatojánci, v níž si Molavcová zahrála Broučka, dramatizaci Werichových Tří veteránů (Molavcová jako Harmoníček) a její Zubejdu v Čapkově Princezně solimánské z 80. let.