Zpět

Klasici světového humoru 1

téma, , 14.01.2021
Říká se, že rozesmát člověka je mnohem těžší než ho rozbrečet. O tom, že psát humoristickou literaturu není žádná legrace, se přesvědčilo už mnoho autorů. Těm, které si v následující minisérii článků připomeneme, se však podařilo stvořit díla, která nestárnou. Nechte se inspirovat a zaposlouchejte se do jejich vtipných vyprávění prostřednictvím audioknih.

Hector Hugh Munro – Saki

Britského spisovatele Hectora Hugha Munroa (1870–1916), používajícího umělecký pseudonym Saki, proslavila už za jeho života politická satira, kterou publikoval v londýnských časopisech. Nadčasovými se ale staly především jeho krátké povídky, v nichž se strefoval do upjaté společnosti. Bohužel, ačkoliv bylo jeho textů během let natočeno u nás nemálo, pouze několik z nich lze aktuálně zakoupit.
 

K dispozici v digitální podobě jsou Kruté šprýmy z roku 1967 vydané Radioservisem. Ve dvou méně známých kratičkých příbězích Pátrání a Lípan účinkují Oldřich Nový a Jiří Pick. Výrazně reprezentativnější obrázek o Sakiho tvorbě si posluchač vytvoří z poslechu výběrové audioknihy Léčba neklidem, kterou pro vydavatelství AudioStory v režii Jindřišky Novákové načetl roku 1991 herec Rudolf Pellar. Kromě groteskních až recesistických povídek s autorovými oblíbenými hrdiny Reginaldem a lordem Clovisem, kteří se rádi baví na účet konzervativního okolí, došlo i na téměř hororovou povídku Sredni Vaštar.
 

Ve stejném vydavatelství vyšla ještě audiokniha Humorné střípky o ženách (i mužích), v níž vedle povídek jiných autorů našla své místo i jedna Sakiho – Otevřené dveře opět v podání Rudolfa Pellara.
 
Velké množství nedostupných povídek skrývá ve svém archivu Český rozhlas. Je mezi nimi i Vůl, který měl stání režiséra Josefa Červinky v podání Vladimíra Brabce. V královéhradeckém studiu spatřily v roce 1995 světlo světa nahrávky s hlasem Miloše Kopeckého – Kocomour, Dobrodějka a šťastný kocour, Varování a Esmé. I další regionální studio, České Budějovice, se činilo. Sakiho příběh Schartz-Metterklumova metoda zde načetla Lenka Vodičková. Zatímco Vlci z Černohradu a Tygr paní Packletideové promlouvají díky Bibianě Šimonové, Jmeniny načetl Martin Hruška. Příběh Vlčice existuje v načtení Janem Dvořákem. Ten pro změnu v Plzni načetl ještě Proměny Grobyho Lingtona. V brněnských studiích se pak před lety dostalo na krátké texty Sestřenka Terka a Zkouška génia v podání místních interpretů.

V českobudějovickém studiu vznikla i dramatizovaná povídka Haraburďárna v režii Aleše Vrzáka, jejímž prostřednictvím se dostáváme k vícehlasým četbám a dramatizacím. Nejrozsáhlejší je zřejmě soubor nahrávek z roku 2017 v režii Petra Mančala. Jana Stryková, Ivana Uhlířová, Petr Čtvrtníček a Jaroslav Plesl načetli téměř dvě desítky textů, mimo jiné Vůl v chryzantémách či Otevřené okno. Neméně zajímavá je čtveřice povídek z roku 1990, natočená za režijního dohledu Lídy Engelové. Ta obsadila do dramatizace Vůl, který měl stání Otu Sklenčku či Borise Rösnera. V dalších příbězích Esmé, Léčba neklidem a Tajný hřích Septima Bropa vystupuje jako lord Clovis Viktor Preiss, jemuž zdatně sekundují mimo jiné Jiřina Jirásková či Luba Skořepová. Preiss si tuto úlohu zopakoval ještě v roce 1998 v rozhlasové hře Podivné příběhy lorda Clovise, složené ze tří Sakiho povídek. Hvězdně obsazená nahrávka s hlasy Dany Syslové, Aleny Vránové či Petra Nárožného bohužel zůstává nevydána. Totéž platí i pro další dramatizace – Kocomour a jiná zvířata z roku 1987 s Jiřím Ornestem v hlavní úloze, o pět let mladší Sredni Vaštar s Eliškou Balzerovou či Jiřím Zahajským, nebo Byzantskou omeletu, v níž hráli Michal Pavlata a Marie Drahokoupilová. Tu můžeme slyšet spolu s Otakarem Brouskem i v krátkém příběhu Odložte pera!, který režíroval Vlado Rusko. V jeho režii vznikl koncem 90. let i Důkaz smrti s Václavem Vydrou a Šoková taktika s Jaroslavou Adamovou a dalšími herci. Brněnský režisér Zdeněk Kozák v téže době natočil s regionálními herci svou verzi Kocomoura. Jaroslav Kodeš pak v roce 2013 s Jaromírem Medunou, Pavlem Baťkem či Pavlem Rímským nastudoval dvě povídky – Marek aneb Všechno v jednom a Politici jsou andělé.

Betty MacDonaldová

Z žen se mezi autory zábavné literatury první poloviny minulého století prosadila zejména americká autorka Betty MacDonaldová (1907–1958), která se ve své tvorbě zaměřovala především na humoristické autobiografické texty.
 
Jejím nejznámějším dílem je dozajista Vejce a já, pojednávající o útrapách mladé ženy, která po svatbě začíná nový život na zapadlé slepičí farmě. Šestihodinová nahrávka tohoto příběhu vznikla zkraje roku 1991 u vydavatelství AudioStory. Interpretkou byla v tomto případě herečka Jaroslava Adamová. Úryvek knihy zazněl i na výběrové nahrávce Humorné střípky o ženách (i o mužích), o níž už byla řeč dříve. Druhé existující zpracování tohoto příběhu doposud vydáno nebylo. Jedná se o dvanáctidílnou četbu na pokračování, kterou v roce 1997 pro rozhlas načetla Taťjana Medvecká.
 

Na knihu Vejce a já navázala autorka třemi dalšími autobiografickými humoreskami – Kdokoli může dělat cokoli, Morová rána a Dusím se ve vlastní šťávě. Všechny byly zpracovány jako rozhlasová četba. V první z nich se MacDonaldová snažila povzbudit své čtenáře líčením vtipných příhod v době nepříliš veselé – předválečné ekonomické krize. Co vše se může přihodit při hledání zaměstnání, přečetla posluchačům v režii Lukáše Hlavici herečka Martina Hudečková. Další dva příběhy už režíroval Vlado Rusko. V Morové ráně Taťjana Medvecká interpretuje autorčiny zážitky ze souchotinářského sanatoria. Závěrečný román Dusím se ve vlastní šťávě v podání Vilmy Cibulkové popisuje strasti života rodiny s pubertálními dětmi na ostrově obklopeném divokým oceánem. Audioknižní trilogie vyšla souhrnně pod názvem Co život dal a vzal v Radioservisu.
 

Betty MacDonaldová napsala i čtveřici veselých knih pro děti. V Tympanu vznikly zatím první tři – Paní Láryfáry, Čáry paní Láryfáry a Farma paní Láryfáry. Všechny jedinečným způsobem načetla herečka Dana Syslová. Dobrodružství kouzelné paní ale vycházela už dříve v Levných knihách. V roce 2012 se jich zhostila Libuše Šafránková a to nejen v příběhu Čáry paní Láryfáry, ale i v závěrečném dílu celé série Haló, paní Láryfáry. Ty jsou však dnes nedostupné.