Zpět

Kolik bylo mušketýrů?

téma, , 07.10.2019
Kdo by neznal d'Artagnana? Příběh mladíka, přicházejícího do Paříže za vlády krále Ludvíka XIII., aby se ucházel o místo v královské gardě, je všeobecně známý. Věděli jste však, že kromě románu Tři mušketýři, patrně nejslavnějšího díla Alexandra Dumase st., vystupuje tento udatný mušketýr ještě ve dvou dalších pokračováních? Ty se však popularitou prvnímu dílu nevyrovnají.
Kolik vzniklo vizuálních mušketýrských adaptací, už asi dnes nikdo nespočítá. V případě zvukových zpracování se o to však můžeme v tomto článku pokusit. Není bez zajímavosti, že většina verzí původní text více či méně pozměnila. Kromě různé míry krácení se ale například liší i záminky pro d'Artagnanovo úvodní střetnutí se svými třemi budoucími přáteli.

1938 – První zpracování

Podle informací serveru Panáček v říši mluveného slova byl Dumasův román poprvé zvukově adaptován již v roce 1938. Tehdy vznikla v pražském rozhlase třídílná dramatizace s dobovými hereckými hvězdami. Jako d'Artagnan promlouval do éteru představitel milovníků Ladislav Boháč, jeho věrného přítele Athose ztvárnil Jan Pivec. Z dalších účinkujících můžeme zmínit Bohuše Záhorského v roli krále Ludvíka či Svatopluka Beneše jako Aramise. I přes to, že byla hra natočena na dobovém nahrávacím přístroji blattnerphonu, záznam se pravděpodobně nedochoval.

1960 – Nejstarší dochovaná nahrávka

Zájemci o nejstarší dostupný záznam tak musejí upnout pozornost k dílu plzeňského rozhlasového studia. Režijní dohled této hry, u níž se o překlad a dramatizaci postaral J. Z. Novák, měl Václav  Špidla. D'Artagnana si zahrál Jan Bartoš, vedle nějž se v dalších rolích představili například Alexandr Postler jako jeho sluha Planchet či Václav Neužil jako vévoda z Buckinghamu. Nahrávka je zajímavá tím, že je z příběhu zcela vypuštěna záporná postava mylady a celá dějová linka se tak točí jen kolem střetů hlavních hrdinů s kardinálem a jejich strastiplné cesty do Anglie pro královniny šperky. Tři mušketýry z roku 1960 vydal sedm let po vzniku Supraphon na gramofonové desce, nyní jsou ke stažení v digitální podobě díky rozhlasovému vydavatelství Radioservis.
 

1968 – Úplná verze

Jedinou nahrávkou, neupravující původní Dumasův text, je ta, kterou pro potřeby nevidomých načetl Vladimír Čech st. Dostupná je však na celkem sedmnácti audiokazetách pouze nevidomým.

1969 – Nejznámější nastudování

Jedno z nejzdařilejších zpracování pochází z roku 1969. Pro realizaci této čtyřdílné dramatizace sezval režisér Jan Berger do studií pražského rozhlasu více než tři desítky herců. Zvukově bohatá nahrávka se může opřít o vynikající herecké výkony, z nichž vyčnívá zejména mladičký František Němec v hlavní úloze. V jeho tři přátele Athose, Porthose a Aramise, se na téměř čtyřhodinovém záznamu převtělili Petr Haničinec, Martin Růžek a Zdeněk Řehoř. Ačkoliv hra vychází z překladu J. Z. Nováka stejně jako o devět let starší plzeňská verze, nabízí proti ní kompletní příběh včetně úkladů zákeřné mylady (v podání Ireny Kačírkové). Ta tak spolu s kardinálem, jehož si zahrál Josef Patočka, intrikuje nejprve proti královně, ztvárněné Libuší Švormovou, a posléze i proti její služebné a d'Artagnanově milé, Constance. Tu si zahrála Růžena Merunková, pro niž to zdaleka nebylo poslední setkání s tímto románem. Bergerova verze vyšla v Radioservisu digitálně i na CD a je pro své kvality často reprízována na rozhlasových vlnách.
 

1971 – Poprvé ve verších

Tři mušketýry zpracoval Vítězslav Nezval jako divadelní hru poprvé ve třicátých letech, aby se k ní vrátil ještě o dvě dekády později. V Rozhlasu se jeho zveršované předlohy chopili v roce 1971, kdy vznikla téměř dvouhodinová dramatizace. Pod režijním vedením Jiřího Horčičky v ní hlavní úlohu dostal Václav Postránecký, role jeho druha Athose se pak ujal Zdeněk Ornest. Jako hřmotného Porthose mohli posluchači slyšet Miroslava Moravce, zatímco duchovně založeného Aramise představoval Vilém Besser. Ti všichni museli čelit nástrahám přesvědčivé Jaroslavy Adamové v roli zlé mylady a Františka Viceny jako kardinála. Do postavy křehké Constance se zde již podruhé vžila Růžena Merunková. Toto zpracování je navíc zajímavé tím, že nezačíná jako ostatní verze (a samotný román) d'Artagnanovým odjezdem z domova, ale scénami z královského dvora. Ty byly do příběhu přidány, aby osvětlily pozadí konfliktu mezi kardinálem a královnou.
 

1978 – Znovu veršovaně

Václav Postránecký se jako d'Artagnan představil ještě jednou, a to v roce 1978, kdy Nezvalovy verše oživil Supraphon. Režii tohoto velmi dynamického zpracování měl znovu Jiří Horčička. Na nahrávce, vydané na gramofonových deskách a později i na CD, se objevila část herců ze sedm let staré rozhlasové verze, ovšem v jiných úlohách. Miroslav Moravec tu tentokrát ztvárnil Athose, František Vicena Porthose, Zdeněk Ornest Aramise. Pletichářského kardinála si zahrál Rudolf Hrušínský, slabého krále Ludvíka XIII. Jiří Adamíra. Významnou úlohu dvou vypravěčů, kteří aktivně vstupují do děje a převtělují se i do některých vedlejších rolí, zastali Viktor Preiss a Růžena Merunková. Jejím hlasem zde díky tomu do třetice promlouvá Constance Bonacieux.
 

Obě veršované dramatizace se drží prakticky jen první poloviny románu. Postavě mylady, ačkoliv zde nechybí, se nedostane většího prostoru, protože Nezvalův příběh končí happyendem po výpravě pro královnin náhrdelník.

1995 – Nejobsáhlejší dramatizace

Prozatím poslední je zpracování Tří mušketýrů z poloviny devadesátých let. Režisérem byl opět Jiří Horčička, který ale tentokrát pojal známou látku zase trochu jinak. Zdůraznil osobnost autora Alexandra Dumase, z nějž prostřednictvím hlasu Viktora Preisse udělal vypravěče a komentátora celého příběhu. D'Artagnanem se stal tvárný herec Ivan Řezáč, jemuž jako Athos sekundoval Jan Šťastný. Porthose a Aramise představovali Pavel Rímský se Svatoplukem Skopalem. Královna promlouvá hlasem Hany Maciuchové, zatímco roli Constance přijala Zora Jandová. Jako mylady jim kladla do cesty překážky Jana Preissová. V dalších rolích se objevili i někteří protagonisté Bergerovy verze z roku 1969, krále Ludvíka si tak zahrál František Němec a kardinála Petr Haničinec. Ze všech dramatizací je tato nejdelší, trvá více než šest hodin. Desetidílná dramatizace je výjimečná i v tom, že se v osmi pokračováních věnuje základnímu příběhu z prvního románu, poslední dvě části však dovedou posluchače až do d'Artagnanova pozdního věku. Vycházejí totiž ze závěrečného dílu Dumasovy trilogie.
 

Každá z verzí má své kouzlo a každý si sám může nejlépe vybrat tu, která mu vyhovuje, nebo je střídat podle aktuální nálady. Herecké výkony většiny zpracování slibují v každém případě příjemný posluchačský zážitek jak těm starším, kteří se k literární klasice po letech vracejí, tak těm mladším, kteří ji teprve objevují.