◄ Předchozí díl článku Maigret: Nová odysea

Audiokniha Maigret: Je tu Felicie vyšla v květnu 2017. V idylické čtvrti na předměstí Paříže je zavražděn postarší muž přezdívaný Pirát. Maigret brzy nabude dojmu, že klíčovým svědkem je v tomto případu dívka jménem Felicie. Normanďanka, která u oběti pracovala jako služebná, je však svérázná, umíněná a hlavu, tu má poblázněnou ne právě kvalitní literaturou.

Mezi zahradami a domečky tak o sebe narážejí dva zcela rozdílné charaktery: holka s čelem jako umíněná koza a Maigret, který na zapůjčeném bicyklu připomíná cvičeného medvěda. Díky jejich interakcím tato audiokniha přináší nemalou dávku svěžího situačního i konverzačního humoru a v porovnání s předchozí audioknihou Maigret a jeho mrtvý se tedy jeví jako živější a jaksi opravdovější. „Je zábavné objevovat nové postavy a postavičky a vybavovat je každou nějakou zvláštností. Jakým ‘hlasem’ budu koho mluvit je často věcí momentální inspirace a nápadu na místě v konkrétní situaci vyvolané textem.“ (Jan Vlasák)
 
Na jedné straně se může zdát, že Vlasákovi onen lehčí tón knihy více sedí. Ve zpětném ohledu je však zřejmé, že dvěma po sobě jdoucími – značně odlišnými příběhy – se maigretovský charakter ve Vlasákově podání a režii Hynka Pekárka postupně tříbí, aby došel o dalšího půl roku později k syntéze a tím i kompromisu. Tím se však nechce ani naznačit, že by do té doby nevěnoval Vlasák svému Maigretovi dostatečnou péči. Jeho bohatá herecká, dabingová i rozhlasová praxe se samo sebou odráží právě i v pečlivosti přípravy: „Ve studiu jsem se díval, jak Honza Vlasák, který měl natáčecí frekvenci přede mnou, namlouvá jeden z případů komisaře Maigreta. Tak jsem pak nahlížel do textu, který tady po něm zůstal, jaké si dělal značky, kde a jak… No, spíš se s ním radši sejdu a on mě snad poučí, jak na to.“ (Pavel Nový) Je pouze zkrátka logické, že si interpret v případě takto rozsáhlé série musí s hlavním hrdinou projít několika výrazně odlišnými peripetiemi, absolvovat tu iniciační cestu, „odžít si to“ a umožnit tak svému charakteru Maigreta, aby se patřičně poznal.
 
Ve třetí audioknize s názvem Maigret: Noc na křižovatce je v garáži na opuštěné křižovatce za Paříží nalezena mrtvola. Podezřelý se nehodlá přiznat a jeho sestra Elsa, kterou neustále zamyká v pokoji, by mohla být pro Maigreta důležitým svědkem. Ovšem Elsa je záhadná a živočišně přitažlivá… a komisař to s ní nebude mít jednoduché. „Je to taková podivná bytost, která se během pátrání proměňuje, je tajemná. Probouzí tedy Maigretovu zvědavost… Ale on je zvědavý vždycky, je to pro něj charakteristická vlastnost. I když to mistrně kamufluje či skrývá a tváří se, že se o nic nejedná, tak uvnitř je velmi aktivní, precizní a soustředěný a nasává skutečnost ze všech možných úhlů, aby si udělal obraz toho, co vlastně vyšetřuje a kudy má jít.“ (Jan Vlasák)

Za zmínku stojí, že se tento příběh dočkal hned dvou televizních adaptací: filmu z roku 1992 a v roce 2017 remaku v hlavní roli s Rowanem Atkinsonem. V porovnání s přechozími je zřejmě nejkomplexnější: najdeme v něm akční scény, přestřelky, honičky, silnou napjatou atmosféru, svůdnou ženu, velmi sugestivní prostředí, ale i humor, ironii a nadsázku. „Rowana Atkinsona jsem neviděl a ani se nechystám na seriál dívat. Bude jistě vynikající, neboť je to skvělý herec, ale raději zůstanu u své inspirace a své představy. Myslím, že tak můžu Maigreta udělat živějším, než jako eventuální kopií cizího vzoru.“ (Jan Vlasák)
 
Pakliže se Vlasák během prvních dvou dílů série s rolí robustního, nabručeného, ale pracovitého dobráka spíše sžíval, ve spolupráci s režisérem Pekárkem dal v průběhu Noci na křižovatce vykrystalizovat Maigreta coby mnohem komplexnější postavu včetně jejích slabostí. „U téhle audioknihy mi připadalo, že Maigret neprodleně skočí rovnýma nohama do středu událostí. Hlavní činitel je vyslýchán hned na začátku a pak se dlouho pátrá, jak to vlastně všechno je. Výslechy trvají spoustu hodin a Maigret tím je naprosto zničený, unavený, což ovlivňuje i jeho zaujatost pro věc.“ (Jan Vlasák)

Simenon v tomto příběhu rozhodně neklouže po povrchu. O to méně chybí pro něj tolik typická sonda do každodennosti hrdinů, skrze kterou jsme schopni nahlížet jednání postav v širších (i dobových) souvislostech. Zcela nepřehlédnutelný je pak důraz, který autor klade na problematiku jídla, pití a pohostinství. „Pro mě samotného je neodolatelné poslouchat, jak se Jules Maigret několikrát denně staví v tom kterém bistru, restauraci či jiném podniku ‒ tu na snídani, tu na svačinku, na malou skleničku něčeho ostřejšího, (…).“ (Martin Pilař, ředitel vydavatelství)

Plně si vychutnat dobovou atmosféru pařížských barů, hospod a tak dále, jsme pak mohli v červnu 2018, kdy přišlo OneHotBook s audioknihou Maigret v Picratt Baru. Ten, jak brzy pochopíme, nepatří zrovna k těm luxusním, přesto sem hosté chodí obzvláště rádi – kvůli erotickým číslům tanečnic. Ještě donedávna přicházeli kvůli Arlettě, avšak ta byla nalezena uškrcená. Před svou smrtí ale ještě stihla navštívit Maigreta a vzbudit jeho zvědavost.
 
Celkové intenzivně erotizující napětí této prózy (ale i ostatních audioknih ze série), umocňuje hudební doprovod. Ten připomíná nostalgickou, a přitom nemálo dramatickou, atmosféru starých francouzských kriminálek – přitom jako by v něm zaznívalo i něco staršího a jaksi univerzálnějšího. Hlavní motiv drží velmi vehementní a svižný mollový akordeon, proti němuž stojí temně groteskní xylofon. Rytmus pak drží tympán, který celkovému vyznění dodává na naléhavosti.

Byť se hudební motivy v průběhu audioknihy i celé série různě variují a přizpůsobují situaci, hlavní téma zůstává nezměněno. O to snáze může posluchač s každou další audioknihou „nastoupit“ do příběhu. Na maigretovky, které vyšly ve vydavatelství OneHotBook od podzimu 2018, se zaměříme v následujícím dílu tohoto článku.