Zpět

Spejbl a Hurvínek: Zvuková historie 4

téma, , 19.04.2020
Mánička a bábinka (foto R. Janouschek)
Divadlo Spejbla a Hurvínka si letos připomíná řadu významných výročí: Spejbl má 100 let, 90 roků bude divadlo profesionálním souborem, 75 let sídlí v Praze, má za sebou 25 let působení v Dejvicích a dnes slaví Mánička se Žerykem devadesátiny. Právě postavě Máničky proto věnujeme další díl seriálu zvukové historie S+H.
◄ Zpět k předchozímu dílu seriálu S+H: Zvuková historie – Začátky Miloše Kirschnera.
 

Mániččiny proměny

Mánička to v životě neměla jednoduché: zatímco Hurvínek od začátku patřil svému taťuldovi Spejblovi, ona byla svěřována do péče hned několika různých žen. Hurvínek se během let charakterově vyvíjel, Mánička zůstávala po několik desetiletí většinou stejná. Zatímco Hurvínek svůj vzhled měnil jen nepatrně, Mánička prošla výraznými proměnami, což ostatně uvidíte na přiložených fotografiích, za jejichž poskytnutí opět děkujeme Divadlu Spejbla a Hurvínka. Jednu věc však mají Hurvínek s Máničkou stejnou, mluví je už čtvrtá generace herců.

Anna Kreuzmannová

Jak už jsme psali v první části seriálu, Spejbl vystupoval nejprve s kašpárkem, později se k dvojici přidal Hurvínek a Spejbl se stal Hurvínkovým otcem. Během následujících let se ukázalo, že trojce k sobě nemá příliš blízko a tak Josef Skupa přemýšlel o jiném partnerovi pro Hurvínka, který by mu byl věkově blíž. Inspirací pro Máničku byla Skupovi upovídaná dcera jeho přítele, kterou měl možnost pozorovat při cestě vlakem.

Mánička se Žerykem se poprvé objevila 19. 4. 1930 ve hře pro dospělé Hurvínkova jarní revue, o čtyři dny později přejmenované na Revue z donucení. Spejbl se v ní, jak bylo jeho zvykem, zamiloval do dámy, tentokrát však avantýru okořenil tím, že uprchl z domova a Hurvínek se stal sirotkem. V parku Hurvínka objevila Mánička a nabídla mu pomoc. Dodejme, že Žeryk patřil právě oné milence, od níž si ho Spejbl s Hurvínkem přivedli domů.
 

Plakát ke hře  Revue z donucení (1930)

Mániččin part byl svěřen interpretce kašpárka Anně Kreuzmannové. Příznačné pro první dialogy Hurvínka s Máničkou je, že si děti mezi sebou onikali. Způsob řeči měl v inscenaci zřejmě zdůraznit grotesku, ovšem ve vzájemném oslovování v množném čísle dvojce pokračovala i v několika dalších hrách. Téhož roku byly vybrané části z Revue z donucení nahrány na dvě gramofonové desky a bohužel jde o jediné dochované záznamy první Mániččiny interpretky. Najdete je v kompletu pěti CD Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy a kratičký sestřih i na albu mapující všechny Mániččiny představitelky s názvem Ať žije Mánička.
 
Revue z donucení (Mánička s hlasem Anny Kreuzmannové)

Anna Kreuzmannová často uraženě divadlo opouštěla, aby se pak do něho zase vracela. Mánička tak nebyla plnohodnotnou náhradou za Kašpárka, texty se kvůli interpretčiným náladám upravovaly, repliky Máničky byly narychlo přepisovány například na kluka Pepíčka, nebo se s Máničkou v repertoáru vůbec nepočítalo. Jasno neměla Mánička ani v rodinných vztazích: v roce 1934 se jmenovala Mery a byla dcerou bohatého Američana, aby se poté vrátila ke své tetince, paní Frňoulové, která pokukovala po panu Spejblovi. Ještě před uzavřením divadla během války Anna Kreuzmannová definitivně divadlo opustila a Mánička tak na čas zase zmizela z jeviště.
 

Helena Štáchová a Anna Kreuzmannová – třetí a první Mánička

Božena Weleková

Po válce se Máničky hlasově ujala Božena Weleková. Způsob její interpretace byl podobný Anně Kreuzmannové – Mánička v nepříjemně ječivé fistulce přepečlivě vyslovovala, většinou byla nesnesitelně poslušná, stále se něčemu divila, smála nebo plakala a bydlela u více tetinek. Gramofonových nahrávek s Boženou Welekovou je velmi málo. S paní Drbálkovou se Mánička objevila v didaktickém příběhu o nutnosti brigád s názvem Co měl Hurvínek za lubem, který je dostupný na kompletu Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy, a na desce se dvěma scénkami Mánička zlobí (k dispozici na desetidílné edici Pohádky s pořadovým číslem 1), a Máničce nejde čtení (Ať žije Mánička). Gramofonová deska je zajímavá z několika úhlů. Vydána byla v roce 1955, kdy Mánička už vykročila ze své zajeté herecké polohy a byla najednou inteligentní a roztomile prostořeká. Škoda jen, že Supraphon zatím nevydal v podobně vtipném duchu Máničkou a paní Drbálkovou natočené reklamy na výherní poukázky.
 

26. 10. 1955 měla v divadle premiéru hra rozhlasového režiséra Miloslava Dismana Haló, tady Hurvínek. V ní se objevila další Mániččina opatrovnice paní Švitorková. Narozdíl od agresivní paní Drbálkové, jejíž slovník byl hrubý, byla paní Švitorková mírná, ale pedantská. Hrála ji pět sezón Míla Mellanová, zakladatelka Pražského dětského divadla. Její hlas je možné slyšet ve snímku z roku 1957 Pohádky tetinky Švitorkové na albu Ať žije Mánička. Ve stejném roce má premiéru hra Hurvínkova čarovná vlaštovka, která je považována za první „vlaštovku“ změn v dětském repertoáru. Hurvínek s Máničkou se promění v jednající dramatické hrdiny.
 

Protože gramofonové desky mohly zachytit jen krátké výstupy, jsou pro vytvoření komplexnější představy o tvorbě Boženy Welekové důležité i dochované, žel zatím nevydané rozhlasové hry, u nichž stopáž nehrála tak důležitou roli. V roce 1952 vznikl příběh Jak si Hurvínek s Máničkou pomáhali. Jak už název napovídá, Hurvínek s Máničkou si dělají samé naschvály – Mánička Hurvínkovi nepomůže posbírat rozsypané brambory a Hurvínek jí na oplátku neořeže barevné tužtičky, když má Mánička ovázanou ruku. Spejbl s paní Drbálkovou děti postupně přivedou k tomu, že je hezké si pomáhat. Dodnes atraktivní hříčkou je snímek Jak se Hurvínek ztratil v režii Miloslava Dismana, v němž Mánička bydlí u paní Vonáskové, kterou zde hraje Jaroslava Vacková a obě dámy čistí špínu petrolejem. Hurvínek chce udělat taťuldovi radost a všechno v bytě vymáchá v petroleji. Spejbl se na své synstvo rozzlobí a v návalu vzteku mu řekne, aby se mu Hurvínek ztratil z očí. Hurvínka to mrzí, ale rady uposlechne, Spejbl ho následně hledá, nechá ho mimo jiné i vyvolat rozhlasem. Ze stejného období pochází i pořad věnovaný Skupovým 61. narozeninám, kde loutky jako dárek sehrály dvě scénky.

Jako nepříjemně dotěrná a sekýrující povaha se Mánička představila v příběhu Hurvínek cvičí. Obsah hry je jednoduchý: tehdy byly děti lákány do školní tělovýchovné jednoty. Hurvínkovi se do ní vstoupit nechtělo, neboť se mu nelíbilo, jak Mánička všem dětem v přítomnosti soudružky učitelky rozkazuje. Pak mu ovšem odmítnutí bylo líto, a nakonec se do Tělovýchovné jednoty dostal. Poslušnou a vzornou Máničku ukazuje i nahrávka Jak Hurvínek s Máničkou pěstovali hyacint. Ve škole děti dostaly na první pohled ošklivé sazeničky s příslibem, že z nich vyrostou krásné květiny. Hurvínek tomu nevěřil a proto zasadil krásné zralé cibulky. Mánička se držela postupu a protože tušila, že Hurvínkovi nic nevzejde, dobrotivě se mu starala o jeho odmítnuté rostlinky.
 

Božena Weleková – druhá Mánička

Helena Štáchová

V létě 1966 přichází do Divadla Spejbla a Hurvínka Helena Štáchová a na jaře následujícího roku odchází Božena Weleková do důchodu. Máničku nemá najednou kdo mluvit. Miloš Kirschner sice Heleně Štáchové postavičku nabídl, ale Heleně Štáchové se nedařilo najít typickou fistulku. Ostatně Štáchová neměla Máničku pro její již vykreslenou charakteristiku ráda. Přestože byla Božena Weleková přizpůsobivá a během let se snažila figurku stále aktualizovat, nepatřila Mánička k moderním holčičkám a Heleně Štáchové se tudíž nelíbila. Po marných pokusech najít správnou hlasovou polohu si na zájezdu v autobuse Štáchová zpívala a z nudy zkoušela svůj hlas a ejhle… fistulka byla na světě. Spolu s hlasovým projevem se díky Zdeňku Juřenovi Mánička měnila i vizuálně na současné děvčátko, vývoj to byl ale postupný, jak dokládají i zvukové nahrávky.

V únoru 1969 vznikl první snímek s Máničkou Heleny Štáchové. Jedná se o příběh Hurvínkovi k narozeninám, který je k poslechu na stejnojmenné kompilaci. Mánička je zde už sice temperamentnější, přesto u ní ještě doznívá odkaz její předešlé interpretky – Helena Štáchová volí pomalejší tempo řeči a pečlivěji vyslovuje. Nahrávka je průlomová i z dalších hledisek: spolu s nahrávkou Spejblovi k narozeninám vyšla na EP desce, na níž se vešlo až půl hodiny záznamu. Snad i díky možnosti zachytit poprvé v gramofonové historii delší příběh postavy několikrát ze scény odcházejí a přicházejí, což je i mikrofonem zaznamenáno, neboť interpreti skutečně po studiu chodí a od mikrofonu se vzdalují a přibližují.
 

V září 1971 měla v Pardubicích premiéru hra Past na Hurvínka, v níž se poprvé objevila Kateřina Hovorková, učitelka Přírodopisu. V historii Máničky i jejich opatrovnic došlo ke zvratu, obě figury začala mluvit jedna osoba a Mánička u své bábinky, jak Kateřině říká, našla už natrvalo zázemí. Obsah hry je příznivcům divadla dostatečně známý, tak jen krátce: Spejbl s Kateřinou chtějí Hurvínka potrestat za jeho věčné toulání a přichystají mu past ve škole. Bábinka se převleče za lupiče Drsňáka, skutečný zločinec se ale ve škole objeví také a v příběhu tak dojde k řadě omylů a dějovým zvratům. Ve snaze vyhnout se didaktickému zakončení se autoři rozhodli Hurvínka polepšit a začala se toulat Mánička. Děti však závěr nepochopily a čekaly na pokračování. Nakonec tedy bylo rozhodnuto, že se Mánička toulat nebude, což ale hře vytkli tehdejší kritici.
 

Ze hry Past na Hurvínka (1972)

Na divadelní hru Past na Hurvínka navázaly další dva díly, které byly určeny pouze pro zvukové nosiče. Druhý díl Mánička v pasti, dostupný v mírně zkrácené podobě na kompilaci V hlavní roli Mánička, byl natočen v roce 1972. Jednalo se o první LP desku a tudíž i rozsáhlou inscenaci, která byla navíc nahrána poprvé ve stereu a poprvé v ní účinkovali i herci, kteří nebyli členové souboru (např. Gabriela Vránová v postavě Fany). Zajímavostí Máničky v pasti rovněž je, že na magnetofonové kazetě oproti vinylu vyšla mono. 

První část trilogie Past na Hurvínka, která je v digitálním prodeji dostupná v nezkrácené podobě pod stejným názvem, byla natočena až v únoru 1975. A už v dubnu téhož roku byla dokončena třetí část s názvem Žerykova past (k poslechu v reedici Ať žije Žeryk). Na celé trilogii jsou nejvíce znát Mániččiny povahové změny v podání Heleny Štáchové. Zatímco v Pasti na Hurvínka je Mánička bojácná a často brečí, v Máničce v pasti se změní v inteligentní a vynalézavou holčičku a v Žerykově pasti v průbojnou dívku, která se nebojí utéct z domova.

 

Marie Šimsová

Ještě za života si Helena Štáchová stihla začít připravovat svou následovnici, velmi nadanou Marii Šimsovou. Zvukový debut měla poslední interpretka Máničky ve snímku z roku 2018 Okouzlení operou, který je posluchačům dostupný v sestavě Ať žije Mánička. Ještě je příliš brzy se zamýšlet nad tím, jak Marie Šimsová postavu proměnila, jisté však je, že na Štáchovou dokázala výborně navázat.
 


Marie Šimsová – Současná Mánička (a bábinka)

V následujícím dílu seriálu se podíváme na další nahrávky Miloše Kirschnera ze 70. let. Těšit se na něj můžete 2. května, tedy v den Hurvínkových narozenin.