Zpět

Spejbl a Hurvínek: Zvuková historie 5

téma, , 02.05.2020
Miloš Kirschner – první adoptivní otec Spejbla a Hurvínka
Letos si světoznámé Divadlo Spejbla a Hurvínka připomíná celou řadu významných výročí: pan Spejbl má 100 let, Mánička se Žerykem oslavili on-line své 90. narozeniny, stejný počet roků bude divadlo profesionálním souborem, 75 let sídlí v Praze a už má za sebou čtvrt století působení v Dejvicích. V jeho historii vzniklo spolu s divadelními inscenacemi také velké množství zvukových záznamů a právě těm se v tomto celoročním seriálu věnujeme. Tentokrát se budeme zabývat dalšími nahrávkami s Milošem Kirschnerem.
◄ Zpět k předchozímu dílu seriálu S+H: Zvuková historie – Mániččiny proměny.
 

Hurvínek a Supraphonská léta sedmdesátá 1

Od roku 1970 dochází v nahrávkách Spejbla a Hurvínka k pozvolným, ale přesto významným posunům z hlediska nosičů, příběhů a formy využívání zvukových možností. SP desky vycházejí jednak samostatně, vzniká ale i několik souborných vydání sdružující více malých vinylů se Spejblem a Hurvínkem, z nichž některé jsou začleněny k jiným, s S+H nesouvisejícím pohádkám. Pamětníci či sběratelé si možná vzpomenou na edici Pohádkové album, která obsahovala čtyři malé desky vložené do papírového obalu v kroužkové vazbě připomínající knížku. Nebo si možná vybaví plastové a uzavíratelné pouzdro, v němž bylo také možné deskami ve foliích listovat.

Kromě SP desek se v tomto desetiletí Spejbl s Hurvínkem postupně objevují na LP a do popředí se dostávají magnetofonové kazety. Z hlediska záznamu zvuku se z mono snímků pozvolna přechází na stereo. 70. léta jsou u Spejbla a Hurvínka co do počtu desek jedno z nejplodnějších období – vyšlo více než čtyřicet nosičů a my se jim budeme věnovat ve dvou článcích.

1970–1971

Jak jsme již psali v předchozí části, Mánička se na gramofonových deskách vyskytovala velmi sporadicky, avšak po zvukovém debutu Heleny Štáchové se v audiu objevuje už pravidelně. Zatímco dříve bylo pro nahrávky dominantní prostředí bytu, od roku 1970 se postavy stále častěji vydávají i mimo něj. V příběhu Hurvínek a neúnavná Mánička (obsaženém v kompilaci Jak Hurvínek do lesa volá, tak se Spejbl ozývá) se ocitáme v přírodě. Mánička je ještě tou přehnaně způsobnou dívenkou – urputně recituje básničky opěvující krásu krajiny, poezie však přichází do střetu s neutěšenou realitou.

Do přírody je situována i deska z téhož roku s názvem Spejbl, Hurvínek, Mánička a niva (Ať žije Hurvínek) a Oběd v přírodě (Hurvínkovy přírodozpytné výlety). Změna prostředí se projevuje i na vinylu Hurvínek na výstavě / Hurvínek a paní Fafrová o Žerykovi nemluvě (Hurvínkův bigbít a devět dalších scének). Ve druhém zmíněném snímku postavy o sobě poprvé na audionosiči filozoficky uvažují jako o loutkách.
 

V roce 1971 se na trhu objevily tři SP desky, z nichž nejpodstatnější pro vytyčení stěžejních znaků zvukové historie je Hurvínkovi před spaním (Hurvínkova strašidýlka). Zde totiž Hurvínek na konci první strany upozorňuje posluchače, že si mají vinyl obrátit. Dodejme, že tento způsob informování několikrát použil i Josef Skupa ve 30. letech a Miloš Kirschner na něj navázal. Vtípky ohledně otáčení nosičů se pak často objevovaly i na dalších deskách, v reedicích je ale většinou už nenajdeme. 

1972–1973

Rok 1972 můžeme považovat za průlomový. K 80. výročí narození Josefa Skupy vychází zřejmě první magnetofonová kazeta S+H se Skupovými nahrávkami. V únoru je natočena první stereo LP deska Miloše Kirschnera a Vladimíra Straky s názvem Mánička v pasti, o které jsme sice již v předchozím dílu krátce referovali, nyní se na ni ale podíváme z pohledu sterea a způsobu natáčení, neboť právě užívané principy byly určující pro další snímky.

Možnost míchání více stop umožnila Spejblovi s Hurvínkem promluvit současně. Slyšet je to například hned v úvodní scéně, kdy si Hurvínek hraje na orchestr a Spejbl ho zároveň napomíná. Stereo inscenace se nahrávaly podobným způsobem jako divadelní činohra – herci po studiu chodili od jednoho mikrofonu k druhému, různě se od nich vzdalovali, kráčeli ke dveřím apod. Před posluchačem se tak rozprostřel komplexní prostor, v němž se jednající figury mezi sebou různě míjejí nebo doopravdy spolu v tanečním sále tancují – před mikrofony se herci otáčejí. V Máničce v pasti se také ve větší míře pracuje s ruchy (úklid uhlí, zavírání kotle a zaklapnutí zástrčky), dominantní jsou rovněž zvukové efekty zastoupené echem (dozvukem tvořící velkou místnost kotelny či chodbu). Jednotlivé obrazy se zde mění tak, že na konci scény dojde k postupnému zeslabení zvuku, jako předěl většinou slouží krátké ticho, které střídá postupné zesílení zvuku pro náběh nové scény. Máničku v pasti najdete v mírně zkrácené podobě na albu V hlavní roli Mánička.
 
Obal LP Mánička v pasti (1972)

Protože se s termínem zkrácení budeme setkávat v seriálu ještě vícekrát, dovolte drobnou vysvětlující odbočku: Většina Kirschnerových desek byla natočena za minulého režimu, a ne vždy se podařilo protagonistům vyhnout dobovým výrazům typu Veřejná bezpečnost či soudruh. Po revoluci bylo rozhodnuto, že nová vydání starých nahrávek mají být co nejvíce aktuální, a tak docházelo ke krácení. Zatímco ale v knize či na divadle je možné text inovovat, zvukový záznam je už jednou daný a jakýkoliv další střihový zásah se do nahrávky promítne ať už do logické stavby příběhu či do hereckého projevu. Mánička v pasti je toho zářným případem. V upravené verzi například Bábinka říká: „Radši mi poraďte...“ a Spejbl odpovídá: „Nechte to na mně.“ V psané formě vše vypadá v pořádku, ovšem v původní verzi repliky zní takto: Bábinka: „Radši mi poraďte, mám zavolat bezpečnost?“ A Spejbl na to: „To vás nesmí ani napadnout, na to přece stačíme sami, počkejte, nechte to na mě.“ Střih v upravované nahrávce je bohužel příliš patrný, zní jako přeskočení poškrábaného nosiče, neboť Bábinčina věta není interpretačně ukončena otázkou a je nelogicky useknuta.

Z reedic však mizely i celé dlouhé pasáže, a to i místa, která s minulým režimem nesouvisela. Pamatuji si, jak mě jako dítě takové zásahy mátly a děj jsme s mými vrstevníky z okolí mnohdy nechápali. Až teprve po poslechu originálu nám vše dávalo smysl. Naštěstí se v posledních letech Supraphon rozhodl postupně uvolňovat do digitálního prodeje i některé původní nahrávky, které ukazují, že kvalitě a půvabu záznamů nemohou dobové výrazy nijak uškodit. Ale zpět k naší historii.
 

V roce 1972 rovněž vychází velké množství SP vinylů, z nichž některé byly natočeny už dříve. Došlo tak i k jedné zajímavé situaci: posluchači už mohli znát z divadla či z Máničky v pasti postavu Kateřiny Hovorkové, ovšem snímek Syslus Modrobulvus, který v tomto roce vychází, byl natočen už v listopadu 1970, kdy Kateřina ještě nebyla vymyšlena. Na záznamu sice vystupuje Bábinka v podání Heleny Štáchové, má ale ještě úplně jiný hlas.

K dalším zajímavostem patří i skutečnost, že mono nahrávky se kombinují se stereem: v monu je tak nahráno například Nádraží u Spejblů (Legrácky a drobničky ze Spejblovy mošničky), ve stereu v kombinaci s monem vzniká kupříkladu deska Popšou u Spejblů / Waldemar u Spejblů (Pohádky 9), v níž je slovo nabráno ve více kanálech, písně jsou umístěny doprostřed.

Ostatně deska sama je svým pojetím pro Spejbla a Hurvínka neobvyklá: postavičky byly jednoho dne hosty televizního pořadu Dobrý večer s Waldemarem (Matuškou), kde zazpívaly dvě písně. Gramofonová deska je koncipována podobně: na první straně se loutky chystají na návštěvu Waldemara Matušky a čekání si zpříjemní songem Ach ta láska nebeská, na druhé straně desky Matuška přichází a společně si dají Houpavou.
 
Od roku 1973 Supraphon u Spejbla a Hurvínka definitivně opouští natáčení v monu. K nejzajímavějším počinům patří druhá rozsáhlá inscenace Hurvínkův sněhulák autorské dvojce Miloš Kirschner a Vladimír Straka. 1. 6. 1973 měla tato hra divadelní premiéru a natáčení audio verze bylo dokončeno v září téhož roku. Zajímavostí je, že Vladimír Straka příběh původně nepsal pro S+H, spolu s Milošem Kirschnerem jej pro dvojici až dodatečně upravil. Hurvínek při sáňkování narazí do chaloupky a vlivem nárazu se mu v hlavě odehraje pohádka, v níž vystupuje hloupý král se svými ještě hloupějšími dvořany. Král si splete sněhuláka se vzácnou sochou a poručí ho postavit ke krbu. Do děje se zapojí Hurvínek jako čaroděj a zlobí pana krále tzv. odčarováním sochy.
 

Krabička s 3× SP Hurvínkův sněhulák

V inscenaci až na Žeryka sehrál všechny postavy Miloš Kirschner a v pětiroli se mu podařilo účastníky modulačně důkladně odlišit tak, aby každý měl svou nezaměnitelnou polohu. Kromě typických hlasů Spejbla a Hurvínka mluví jeden dvořan velmi hluboko, král je témbrem uprostřed a druhý dvořan vysoko. Díky míchání více stop můžeme v jednu chvíli slyšet Miloše Kirschnera hned v několika figurách. V nahrávce se navíc poprvé pracuje se scénickou hudbou. Kromě písniček jsou zde podkresy a hudební nástroje znázorňují i zvukové efekty – přikládání do krbu či nárazy. Kompletní záznam inscenace Hurvínkův sněhulák najdete na stejnojmenném albu.
 

Další nahrávky ze 70. let představíme 21. května. V tento den roku 1939 byla po zásahu okupačních úřadů z repertoáru definitivně stažena jedna z nejodvážnějších her v historii Divadla Spejbla a Hurvínka Kolotoč o třech poschodích. Inscenace metaforou o závažném rozhodování osudu o nás bez nás statečně reagovala na tehdejší politické a společenské dění. Do zákazu dosáhla 59 repríz.

Za poskytnutí fotografií i tentokrát děkujeme Divadlu Spejbla a Hurvínka.