Zpět

Setkání Velkého audioknižního čtvrtku 2017

zpráva, Tereza Špetlíková, 09.11.2017
U příležitosti třetího ročníku Velkého audioknižního čtvrtku se 2. listopadu konalo v Městské knihovně v Praze tradiční setkání s herci a tvůrci, kteří se podíleli na některých audioknižních novinkách. Letos se návštěvníci mohli potkat s herečkami Danielou Kolářovou a Danou Černou, jejich mladým hereckým kolegou Matoušem Rumlem a šéfrežisérem Českého rozhlasu Alešem Vrzákem. Moderátorem byl opět Vladimír Kroc. Hlavním tématem akce bylo samozřejmě představení všech jedenácti titulů, které v ten den vyšly, ale také hledání odpovědí na otázku: „Jak se dělá audiokniha?“.
Prvním zpovídaným byl Matouš Ruml, který má na kontě už několik audioknih převážně pro mladé posluchače. Tentokrát si poprvé vyzkoušel interpretaci těžšího textu; hlavním tématem audioknihy Podivný případ se psem je podle jeho slov výchova autistického dítěte i nefunkční vztah jeho rodičů.

Matouš Ruml na sebe dále prozradil, že se dokáže plně koncentrovat na čtení na mikrofon maximálně tři hodiny a že by rozhodně nezvládl něco načíst bez předchozí přípravy. Na dotaz, zda on sám audioknihy poslouchá, odpověděl, velmi rád, včetně rozhlasových her. Z nedostatku času se ale poslechu věnuje zejména při cestování autem, kde čistě ze studijních důvodů občas poslouchá i sám sebe. Načítání audioknih ho naučilo klidnému čtení, jinak je jeho projev na mikrofon spíš zbrklý.
 

Dana Černá přítomným posluchačům prozradila, co znamená oněch jedenáct minut z titulu knihy brazilského spisovatele Paula Coelha, kterou interpretovala. Po řadě čistě duchovních knih se Coelho podle Černé rozhodl k sepsání příběhu o sexu a lásce. Jedenáct minut je napsáno částečně formou deníkových záznamů, které se střídají s prožívaným dějem či vlastním přemítáním o životě.

I Dana Černá audioknihy poslouchá, neuspávají ji, jako třeba některé z jejích kolegů. Před rozhodnutím, zda přijme interpretaci knihy, si ji nejprve rychle přečte, potom znovu i s přípravou, a nakonec ještě před nahrávací frekvencí projde konkrétní část.

Herečka Daniela Kolářová uvedla, že knihu Doba z druhé ruky, jejíž se stala jednou z interpretek, četla sama již před tím, než přišla nabídka interpretace. Jde podle ní o dílo obsahem rozporuplné, těžké, ale obsahující důležité informace o Rusku – všechna „zvěrstva a hnusárny“, které je třeba připomínat, znát, ale hlavně nezapomenout, aby se nemohly znovu opakovat.
 

Režisér Aleš Vrzák doplnil, že knihu běloruské spisovatelky Světlany Alexijevičové vybral ke zpracování z důvodu autorčina ocenění Nobelovou cenou za literaturu (2015), ale také proto, že si sám její spisovatelský um oblíbil.

Další novinkou Velkého audioknižního čtvrtku je temný až hororový příběh Myši Natálie Mooshabrové, jejíž knižní předlohu napsal Ladislav Fuks a jíž hlas propůjčil manžel Daniely Kolářové, nedávno zesnulý herec Jiří Ornest. 

Poslední zpovídaný, Aleš Vrzák, ozřejmil výhody, které má jako šéfrežisér rozhlasu proti dalším svým kolegům: může jako první vybírat ty nejzajímavější tituly a na ostatní kolegy poté „dělat bububu“, když se jim nepovede skvěle zpracovat slabší materiál. Z titulu jeho funkce ale nevyplývá absolutní svoboda ve volbě konkrétního titulu, ten musí vždy schválit dramaturg. Režisér má ale právo vybrat kteréhokoliv herce, kterému svěří interpretaci, jelikož za výsledek je v konečné fázi zodpovědný právě on.
 

Vrzák také v odpovědi na divácký dotaz uvedl, že „Český rozhlas, který je placen koncesionáři, má pracovat zejména na nekomerční bázi a poskytovat to, kam by nevstupoval komerční subjekt, a proto …  není důležité, jak moc bude audiokniha prodejně úspěšná“.

A ještě pár otázek pro Danu Černou...

Oproti oceněné Dánské dívce nebo Románu pro ženy, které jste interpretovala v poslední době, je Jedenáct minut dílo obtížnějšího tématu, do kterého navíc opět vstupuje filozofie. Seděl vám literární styl autora? Četla se vám jeho kniha dobře?
Dana Černá: Některé části se četly trochu obtížněji. Paulo Coelho používá složitějších souvětí, a to hlavně v těch částech, kde není děj, ale hlavní hrdinka rozjímá nad svým životem. V tom je třeba se zorientovat, navíc se autor občas opakuje, což bylo pro mě matoucí, ale do příběhu to asi patří, když se hrdinka v situaci zmítá...

V čem je namlouvání audioknihy specifické oproti práci v dabingu nebo na divadle?
Dana Černá: Při dabování se to snažíme nezkazit hercům, kteří to už předtím nazkoušeli a natočili dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. My musíme jen převzít ten jejich výraz a snažit se být co nejautentičtější – vnořit se do jejich představy o figuře. Já už nemám prostor dělat si to podle sebe, jen papouškuji jejich výraz, ale samozřejmě se snažím být co nejpravdivější, jakoby ty emoce vznikaly právě teď ve mně. Jednoduše, není tam prostor pro vlastní fantazii oproti tvorbě audioknihy, kde si mohu udělat vlastní představu, zkonzultuji si ji s režisérem a pak mám prostor k vlastní tvorbě.
 

Máte nějakou vysněnou audioknižní roli, popřípadě kolegu?
Dana Černá: Velmi ráda, a to na jakékoliv bázi, jako s partnerem nebo režisérem, spolupracuji s Lukášem Hlavicou. Už jsem měla tu čest a ráda bych s ním pracovala na čemkoliv dalším i v budoucnu. Co se týče vysněné audioknižní role, žádnou takovou nemám, ačkoliv je pravda, že při čtení knihy často uvažuji o tom, zdali by byla vhodná pro audioknižní zpracování. Pro audioknihy podle mého názoru není vhodných mnoho rozjetých dějových linek, střídání prostředí a časů.

Prozradila jste, že sama audioknihy ráda posloucháte. Která se vám v poslední době líbila?
Dana Černá: Nadchla mě Dívka ve vlaku. Líbil se mi děj i to, jak krásně to holky načetly. V tomto příběhu se právě hodně střídají mluvčí, místa i časy, ale díky vícehlasému zpracování v tom není problém.

...a Aleše Vrzáka

Sám jste také oceňovaným recitátorem, neláká vás vyměnit si pozici s interpretem?
Aleš Vrzák: Obecně určitě ne, ale pokud by přišla nabídka na nějaký můj vysněný titul, tak na tu bych asi kývl. Už jsem přestoupil na druhou stranu a raději bych vybíral vhodné interprety jako režisér.

Čtete nebo raději posloucháte (audioknihy)? 
Aleš Vrzák: Vždy jsem si myslel, že budu mít nejraději tištěné knihy, ale při jízdě v autě velmi rád poslouchám audioknihy a při cestování jsem objevil kouzlo čtečky, ve které si mohu například rovnou hledat překlad slovíček.

Dokázal byste jmenovat nějakou knihu, kterou byste rád, jako režisér, převedl v audioknihu?
Aleš Vrzák: Ano, velmi jsem stál o knihu čínského disidenta I-wu Liao s názvem Hovory se spodinou, na které ale už pracuji. Zrovna odsud ji jdu do studia točit. Vybral jsem si pro ni asi třináct skvělých českých herců, tak doufám, že z toho vznikne skvělá věc.