„Základní myšlenka k napsání této knihy je ukryta hluboko v mém dětství, kdy začala má fascinace knihovnami. V sedmi letech jsem si nedovedl představit nic krásnějšího a více vzrušujícího než každý pondělní večer vyrazit s bratrem Skipem do knihovny a tam si půjčit osm či deset knih. Knihovnice mi říkala, že tolik knih určitě nepřečtu, ale já jí vždy odporoval: Ale ano, vsaďte se. Za dva tři dny jsem tu zas a půjčím si dalších deset! A pak, mnohem později, se má fascinace spojila s myšlenkou, že by se knihovny měly chránit. Když mi bylo třicet, napsal jsem povídku s názvem ,Chodec‘. Odehrávala se v budoucnosti a vyprávěla o muži, který byl zatčen za to, že si vyrazil pěšky na procházku. Ta povídka vyšla tiskem, líbila se, a tak jsem se k ní později vrátil a poslal jsem ve svém psacím stroji chodce na noční procházku znovu. Při tom se chodec setkal s dívkou jménem Clarissa McClellanová, a ta se s ním pustila do hovoru. Základ románu 451 stupňů Fahrenheita byl na světě.“ – Ray Bradbury
Jsou příběhy, které žijí vlastním životem. Právě takové na sobě nosí záhadný Ilustrovaný muž. Celé jeho tělo pokrývají tetování, která vytvořila dávno zmizelá čarodějka snad z jiné planety. Bezejmenný vypravěč se setká s Ilustrovaným mužem a nahlédne do výjevů, které se mu odehrávají před očima. Ty po svém vylíčí – osmnáct příběhů, osmnáct ilustrací.