„Alias Grace je historický román, částečně i studie skutečného zločinu a jeho dobového kontextu, ale především autorčin literární pohled na témata, která ji odjakživa zajímají. Zabývá se postavením ženy v daném období i prostředí, mísením kultur a přistěhovalectvím Irů do Ameriky, mezní situací vraždy či vyrovnáváním se s nesmyslnou smrtí blízké osoby; touhou lidí všech vrstev porozumět neznámu, ale také porochnit se v klípcích, drbech a nízkosti ostatních. Veškerým dějem se prolíná myšlenka, jak nás vnímají ostatní, jak nás vidět chtějí, co jim jsme ochotni odkrýt a kterak v rámci komunikace neustále dochází ke vzájemné manipulaci. Zkrátka jsou to otázky, které ideálně vyznějí při hlasité četbě, snad i proto, že se mimo jiné týkají toho, co si všichni obvykle raději necháváme pro sebe,“ uvedla Šárka Jančíková, redaktorka vydavatelství OneHotBook. A doplňuje: „Vzhledem k tomu, že příběh vypráví střídavě Grace a doktor Jordan, opatřili jsme oběma hlavním postavám vlastní hlas. Lucie Pernetová obdařila Grace zdánlivou nevinností, která snadno mate, ale pak se dokáže i překvapivě rozohnit, Pavel Batěk zase výtečně vystihl ambivalenci mladého lékaře, který dokáže s lidskostí naslouchat a projevovat empatii, avšak není schopen skutečné reflexe a v klíčových okamžicích slabošsky zklamává. Nechybí ani citace z dobového tisku či literatury, a mužský hrdina vede i čilou korespondenci s kolegy a svojí matkou – těchto částí se tedy v nahrávce chopili Martin Zahálka a Lucie Juřičková.“
Herec Pavel Batěk, jenž četl pasáže z pohledu lékaře, který se snaží Grace diagnostikovat a dozvědět se i to, co trestankyně dosud nikomu neřekla, o „své“ postavě prozrazuje: „Simon se potácí v začátcích psychologie a psychiatrie té doby. Irituje mě sice jeho jakási vyměklost a neprůbojnost, ale není se co divit. Z profesního hlediska je opatrnost na místě a téma křehké a tajemné. Že ke Grace cítí sympatie, není sice moc profesionální přístup, ale pokud byla krásná a on věřil v její nevinu, asi by se málokdo ubránil. Nicméně jeho myšlení se zabývá i tím, je si toho vědom, bojuje s tím… Jen mi vadilo, že od celého snažení utíká, že to nedořeší nebo to alespoň chlapsky neuzavře.“ A ohledně vlastního výkladu celého příběhu doplňuje: „Rád bych věřil v Gracinu nevinu, ale minimálně spoluvinu podle mne měla.“ Lucie Pernetová k tématu dodává: „Jestli podle mě byla Grace vinna nebo ne, to vám nepovím – přestože jsem k nějakému rozhodnutí došla. Ale moc bych si přála, aby byl posluchač jako nepopsaný list. Jako když jsem román poprvé četla já. Kouzlo autorčina textu je totiž i v tom, že ,pravdu’ tak docela neznáme. Ale určitě by mě zajímalo, co si posluchači budou myslet.“
Nahrávku v režii Jitky Škápíkové doprovází původní hudba, jejíž jednoduché melodické motivy pracují s předobrazem irské lidové písně. Melancholické houslové party doplněné hrou na píšťalu střídají obnažené a hutnější pasáže, ve kterých smyčce ve staccatovém rytmu rozvibrují posluchačův bubínek do neklidného tempa a neodbytného pocitu drobných pochybností.
