Asi u nás nebude člověka, který by si letos, v jubilejním Roce české hudby, nepřipomínal hudebního skladatele Bedřicha Smetanu (1824–1884). Už děti ve škole se o něm učí, že položil základy české národní hudby. Složil Prodanou nevěstu, Mou vlast a Louisinu polku a potom chudák ohluchl a umřel, je to smutný příběh. Jak o hudebním skladateli psát? Většinou se to dělá dvěma způsoby. Vědecké monografie popisují fakta shromážděná sběrem archivního materiálu: čím víc faktů, tím preciznější portrét, má se za to.
Pavel Kosatík v této knize zkouší jít ještě jinou cestou. Studiem pramenů došel k závěru, že faktů je k dispozici možná dost, že jsme je ale, právě s ohledem na potřeby té naší doby, dostatečně nepromysleli. Autor nesouhlasí už s tou hlavní, nejčastěji předkládanou tezí o Smetanovi jako toliko zakladateli české hudby. Vidí v něm představitele hudby evropské. Myslí si, že světová hudba u nás nezačala vznikat až s Antonínem Dvořákem, ale už s Bedřichem Smetanou. Nikdy není pozdě věci začít napravovat a vhodná chvíle pro to může být právě teď.
Text: Témbr