„Ve třetím díle mě Wallander zase překvapil. Tentokrát hodně klame tělem: na začátku na nás může působit, že je psychicky vyrovnaný, dal si život a rodinné vztahy do pořádku a kromě toho, že mu někdo občas vykrade byt, žije spokojeným životem. Pak to ale nabere jiné obrátky a komisař si sáhne až na samotné dno. Rozhodně tedy nemůžu říct – protože to bych si moc fandil – že se v něm už ‚nedejbože‘ vyznám a dokážu předpokládat jeho další jednání. Ale pocit blízkosti a sympatie k té postavě ve mně zůstávají,“ popisuje své sžívání se smutným komisařem Jiří Vyorálek, který si vzal Wallandera na paškál už poněkolikáté.
Komisař Wallander vyšetřuje zmizení realitní makléřky Louisy Åkerblomové, aniž by našel jakékoli vysvětlení či motiv. Policista tuší, že vzorná manželka a matka zřejmě už není mezi živými. Nemůže však vědět, že její zabití souvisí s politickým děním a plánovaným pokusem o vraždu Nelsona Mandely v Jihoafrické republice. Třetí případ existenciálně uvažujícího detektiva v podání Jiřího Vyorálka se opět dotýká společenského kontextu doby – tentokrát jihoafrického apartheidu či přesunu bývalých členů KGB po rozpadu Sovětského svazu do řad mafie či služeb nových „zaměstnavatelů“. Velkou špionážní zápletku přenáší Mankell z horkého kontinentu na malou plochu kraje jižního Švédska, kde se spiklenci jakoby mimochodem dopouštějí brutálního násilí.
„Mankell politická a sociální témata zdánlivě používá jako atraktivní kulisu pro svůj příběh. Postupně se však vždycky dostáváte k tomu, že je velmi dobře chápe a rozkrývá, ale přitom nementoruje,“ poukazuje herec Jiří Vyorálek na aspekty autorovy tvorby, které se mu při četbě zamlouvají. Wallanderovy příběhy navíc často lavírují mezi několika podobami krimi žánru – což se výborně ukazuje právě na Bílé lvici. Od počátečního klasického detektivního pátrání po nezvěstné ženě, se přes špionážní jihoafrickou zápletku dostává komisař až do víru thrillerového dění, v němž hraje s osudem o čas a život svých blízkých, přičemž celou dobu nechybí líčení práce na stanici ve stylu policejního procedurálu. „Já wallanderovky vnímám jako detektivky, ač v Bílé lvici se z našeho komisaře stává chvílemi v podstatě skoro agent tajné služby, což by mohlo mít spíš blíže k thrileru,“ prozrazuje interpret, který si po prvních dvou audioknihách při přípravě na další nepotřebuje staré známé protagonisty připomínat. Už jsou mu totiž vlastní: „Snažím se, aby mi ty postavy bydlely v hlavě a opečovávám si je tam.“
Audiokniha v režii Michala Bureše se vyznačuje precizní prací se zvukem, která zahrnuje např. záměrná zkreslení při telefonických rozhovorech. Pro vydavatelství OneHotBook je jako vždy důležitý na míru komponovaný hudební doprovod sestávající z dramatických, hutných smyčcových partů vyvolávajících obraz zasněženého a zasmušilého kraje Skåne, které se střídají s ethnem rezonujícím typickými „bonga“ perkusemi a tradičním sborovým zpěvem, jež ilustrují africkou linii příběhu.
