Píše se rok 1944. V zákopech u Leningradu na východní frontě bojuje jednotka norských vojáků v německých uniformách za věc, v niž věří: za svobodné Norsko. Vojáci pocházejí ze všech společenských vrstev, nesdílejí politické názory ani důvody své účasti v bojích. Nejodvážnější z nich, Daniel Gudeson, je zastřelen a jeho tělo je uloženo do masového hrobu. Po jisté době se však v jednom vídeňském lazaretu objeví zraněný voják, který o sobě tvrdí, že je Daniel Gudeson.
A máme tu rok 1999. Do ulic Osla se vydává stařec, kterému právě jeho lékař sdělil rozsudek smrti. Stařec přemýšlí o válce. Ví, že ho před smrtí čeká ještě jedna mise. Vzápětí je nalezen jeden bývalý norský voják z východní fronty s podříznutým hrdlem. V téže době Harry Hole omylem postřelí během návštěvy prezidenta Billa Clintonta v Norsku jednoho agenta americké tajné služby. Harry je ke svému údivu povýšen na vrchního komisaře a přeložen k norské tajné službě. Ukáže se však, že byl takto odklizen do kanceláře, kde na něj čekají naprosto nudné a bezvýznamné případy, například prošetření činnosti gangu provozujícího ilegální obchod se zbraněmi, jenž je navázán na neonacistické prostředí. Harrymu a jeho parťačce Ellen Gjeltenové se ovšem podaří zjistit, že stopy pašeráků zbraní vedou až do řad osloské policie.
Jak už je pro skandinávskou literaturu typické, jednotlivá témata rámuje rovněž společenská kritika týkající se rasismu, neonacismu a nevyjasněného dědictví minulosti. Takový komplex tragédií dokáže ironicky shodit jedině Harry Hole, výtečně ztvárněný Hynkem Čermákem, který v mžiku dokáže přesně trefit ten správný tón, aby podtrhl suše cynickou hlášku, jež však často vychází z vnitřního smutku a únavy postavy. „Každé vnitřní napětí a každá psychofyzická motivace zkrátka musejí být promítnuté do hlasu. Nejdůležitější je mít na dění svůj vlastní interpretační názor a při tom ponechat prostor pro názor posluchače, aby měl stejně jako při četbě šanci vnímat příběh vlastním způsobem,“ prozrazuje Hynek Čermák. „Harry Hole je docela sympaťák, klasický detektiv drsné školy. Líbí se mi, že jako literární figura je vlastně trochu antihrdinou a že má tudíž i své záporné stránky a slabosti, což je zajímavější nejen pro mě jako herce, ale také pro posluchače a čtenáře,“ líčí svůj pohled na hlavní postavu vypravěč Hynek Čermák.
