Jak jinak vyléčit všemožné úzkosti a nedostatky rodičů jednadvacátého století, než je shrnout do jedné výpovědi plné upřímných obav, prozrazených (či očekávaných) trapasů, rodinných i ryze osobních historek a svérázných vyznání lásky? Proč existují války? K čemu je dobré „předjídlo“? Nač je člověku fotbal? Co zavinil Google? Jak se to má s mužností? Co se stalo se zpívající plastovou žirafou? Jak je to s dobrem a zlem?
„V redakci jsme zvažovali, kdo z mladších herců je také tátou malého syna, aby se s povídáním dokázal dobře sžít, kdo z otců je zároveň zručným i zábavným vypravěčem a kdo z nich dokáže navázat na skvělého Jana Vlasáka či Valérii Zawadskou, naše interprety předchozích ‘backmanovek’. Nakonec jsme se shodli, že podmínky nejlépe splňuje Lukáš Hejlík, jehož text naprosto nadchnul. Největším nepřítelem společného záměru se stal Lukášův přeplněný diář a náš nabitý srpnový natáčecí plán. Ale zvládli jsme to. Bonusem je, že si Lukáš autorovu novinku vybral i do svého LiStOVáNí, což pak vlastně bude taková naše audiokniha naživo,“ uvedl Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook.
Pro interpreta Lukáše Hejlíka byla četba Backmanovy „otcovské zpovědi“ audioknižní premiérou. „Šel jsem do toho, ačkoli vím, že četba audioknih není vůbec lehká práce. Ale ten text mi tak mluví z duše. Co z duše, ze života! Z každého dne! Mám dvouletého Vojtu a je to s ním masakr. Koneckonců právě na procházkách s ním jsem si tu knihu nahlas předčítal. A to dost emotivně. Jinak to ani nejde…“ líčí herec. A dodává: „Já si vlastně doma čtu nahlas. Na záchodě. Žena se tomu směje. Ví, že je to moje chvíle, která netrvá krátce. Ale ctí to. Zcela upřímně je to moje poslední chvíle, kdy mám na čtení čas.“ Audiokniha je ale nejen rodičovsky „poučná“, ale hlavně nesmírně zábavná. „Je to strašná sranda. V listopadu s tímhle vyprávěním objedu naši zemi v rámci svého LiStOVáNí a poprvé za patnáct let toho, co to děláme, budu na jevišti účinkovat sám. Celý text je vlastně stand-up comedy. Pro tatínky i maminky. Ale i pro ty, kteří jsou v očekávání, nebo očekávat teprve budou. Moc mě to překvapilo a často úplně odrovnalo!“ prohlásil Lukáš Hejlík. A doplnil: „Já vlastně ani nechtěl, aby to působilo příliš jako četba. Chtěl jsem prostě láteřit na svět a díval jsem se za mikrofon, kde seděl Vojta. Teda… jako by tam seděl Vojta. A Backmana jsem si k tomu jen půjčil.“
V nahrávce, kterou režíroval Michal Bureš, si v jednoduchém rytmu zvonivých perkusí vesele preludují a prozpěvují „hammondky“ a společně vytvářejí povědomou kulisu připomínající znělky zábavných pořadů pro děti nebo soundtracky k videohrám, které otce a syny spojují.
