Jeho úlomky se nacházejí v kapsách tuláků, mužiků, opričníků, katů, vězňů i jejich dozorců a stávají se tak metaforou režimu, jenž pomocí nasládlého patriotického sentimentu vytváří fasádu, za níž se skrývá despocie a krutost.
Sorokinovy knihy jsou pozoruhodné nejen ohňostrojem nápadů, jimiž čtenáře zahrnuje, ale i tím, do jaké míry se jeho vize budoucnosti naplňují. On sám při své návštěvě Prahy v roce 2009 řekl, že se ve svých textech nesnaží o literární alegorii ruské současnosti, že se jedná o čistou literární fikci. Hned ovšem dodal, že mu jeden jeho přítel historik na podobné tvrzení odpověděl: „Ale přesto ti to vychází neuvěřitelně přesně…“
text: Audiotéka, Pistorius & Olšanská
