Pobaveně zkoumá nejen roli hafanů, pejsánků, čubiček i voříšků na zavedení reformace, na objev gravitace či vynález telefonu, ale také každodennost psů služebních, filmových, frontových, ba i vypuštěných do vesmíru. Zaznamenává vznik prvních útulků pro zvířata bez domova, nicméně neváhá vyrukovat s fackou ve chvílích, kdy se naše naduté plemeno pokoušelo němé tváři ubližovat vivisekcí na způsob I. P. Pavlova. Z pestrých dějin soužití člověka s jeho největším přítelem vysvítá skutečnost, že lidská mentalita se obvykle sune vpřed metodou pokus–omyl, zato věrnost našich čtvernohých průvodců sahá leckdy až za hrob. Někdo zkrátka musí být moudřejší a tolerantnější. Vždyť život – sám někdy pěkný pes – se líp snáší právě v páru, aby pro oba stál za víc než za štěk.