„Jako dítě jsem většinu prázdnin trávil na vsi u Jindřichova Hradce, kde měla ateliér moje babička – malířka. Mám tedy v živé paměti atmosféru jižních Čech, kde se odehrává děj románu Dešťová hůl. Důvěrně znám všechny ty rybníky, blata, louky a lesy, těžké letní bouřkové mraky odrážející se na vodní hladině… Od té doby každý slovní popis vnímám z perspektivy dlouhých výletů do krajiny i skic, které na nich vznikaly a které později v ateliéru sloužily jako předlohy. Připomínku na ten jedinečný pohled pak babička přenášela z beztvarých barev na paletě štětcem na plátno,“ vzpomíná Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook. A dodává: „Jiří Hájíček zase své ,plátno‘ mistrně zaplňuje slovy, která pak osvobozujeme od tiskařské černě a skrze talentované narátory jim dáváme barvu i vůni a necháváme kouzlo příběhů a obrazů naplno ožít na vnitřní straně víček.“ Režisér Hynek Pekárek k tomu doplnil: „Prakticky od první frekvence jsem si říkal, že Martin Pechlát je pro tu postavu jako dělaný. Podle mě je dobré obsazení interpreta audioknihy osmdesát procent úspěchu. Martin Pechlát přesně vyhmátl polohu znaveného intelektuála z menšího českého města, který má problémy se spánkem i životem.“ S výběrem interpreta byl spokojený i samotný Jiří Hájíček: „Autor vždycky slyší vnitřní hlas. I jako čtenář, když čtu knížky, tak si to vlastně v duchu čtu nahlas. Ale myslím, že Martin Pechlát má působivý hlas, jeho poloha se mi k tomu hodí. Pechlátův dramatický projev mi imponuje, takže jsem rád, že zrovna on, který hraje v Národním divadle, čte moji knihu.“
„Hodně mě zaujala nenápadně rozvíjená detektivní linie, která se týká pozemkové kauzy, již hlavní hrdina rozkrývá. Zajímalo mě, co za tím je, a byl jsem poměrně dost napjatý. A také se mi líbilo, jak byla popsaná protagonistova insomnie. Opravdu jenom párkrát v životě se mi stalo, že jsem večer nemohl usnout, a vždycky mě to dost vyděsilo a odrovnalo. Představa, že bych tím trpěl permanentně, neustále, že bych nemohl spát… Takže jsem hrdinu vlastně trošku obdivoval, že ještě vůbec může fungovat a dělat svoji práci a žít svoje vztahy a ještě do toho řešit kauzu pozemků. Ale jinak jsme každý z trochu jiného světa,“ prozrazuje narátor audioknihy Martin Pechlát, pro něhož byla četba románu audioknižní premiérou. Nejobtížnější pro něj tedy bylo přivyknout specifickému způsobu podání příběhu, do něhož bylo třeba proniknout. „Nejnáročnější asi bylo ve vyprávění vyjádřit různé způsoby psaní: někdy je to přímá řeč, někdy vyprávění, do toho pak dialogy. Nejtěžší bylo se v tom zorientovat a skákat ze vzpomínek do přímé řeči, do dialogů, pak zase do komentáře, někdy to mělo až básnickou formu… To jsme se pak s režisérem zastavovali, vraceli jsme se k tomu a snažili jsme se to udělat lépe. Trochu jiný tón, takový meditativnější, byl i v té městské nespavosti, zatímco prostředí vesnice, scény s Bohunou – to bylo o něco živější,“ líčí herec a zároveň vysvětluje: „Hlasové herectví je úplně jiná disciplína než herecká práce jako taková. Divadlo se zkouší dva tři měsíce, opravdu se to piluje, hledá se interpretační řešení, nějak se konfrontuje vidění režiséra a směřování textu. U audioknihy vnímám, že nejzásadnější je pak pro posluchače vklad autora, a já jsem měl jediný cíl – nezkazit mu to, což znamená text dobře přečíst. A o to jsem se snažil.“
Nahrávku v režii Hynka Pekárka podkresluje hudební doprovod, který otevírá zvuk exotického nástroje zvaného „dešťová hůl“ připomínající vydatnou spršku padajících kapek, jež klidně plyne vpřed v rozvážném tempu udávaném línými perkusemi. Příjemná až popová melodie propojuje v jemné symbióze akustickou kytaru a klavír, melancholií prodchnutou náladu místy čeří živočišné a posmutnělé violoncello.
