Román Doktor Živago, dlouhá léta ve vlasti autora i u nás obestřený fluidem zakázaného, vyvolal rozruch a paniku hned v r. 1956, kdy jej Pasternak dopsal a nabídl k uveřejnění. Neuspěl. O rok později vyšel rusky v Itálii, zanedlouho pak italsky, anglicky, švédsky, norsky, francouzsky a německy.
Roku 1958 byla spisovateli udělena Nobelova cena, kterou však byl donucen odmítnout…
Velkolepá freska zachycuje nejdramatičtější období novodobých dějin Ruska, první polovinu dvacátého století, tedy ruskou revoluci a stávky dělníků v roce 1905, ale především první světovou válku a bolševickou revoluci. V těchto těžkých a krvavých časech hledá svou cestu životem titulní hrdina, lékař s duší básníka Jurij Živago. Nezajímá ho politka, pouze lidská individualita. Je povolán k tomu, aby pomáhal raněným a trpícím. Svým profesním posláním si je jistý, avšak o to méně má jasno v citech k ženám. Zatímco k sestřenici Toně jej poutá manželský slib, stvrzený dítětem, ke křehké dívce Laře jej přitahuje porozumění a milostná touha. Jeho cestu navíc kříží všeho schopný právník Viktor Komarovskij, Lařin bývalý milenec, jenž je schopen přežít za každého režimu a jenž se nemíní Lary vzdát…
Jako červená nit se tedy románem vine láska, děj je rovněž prostoupen úvahami o smyslu života a umění. Mimořádnou roli sehrává v díle náhodná osudovost, která vstupuje do životů jednotlivých postav a vzájemně je propojuje.
Podle románu byly natočeny dva mimořádně úspěšné filmy – v r. 1965 v režii Davida Leana, ověnčený pěti Oscary, a v r. 2002 v režii Giacoma Campiottiho.
