Necelé dva roky po svém debutu vydala Agatha Christie román Tajemný protivník, v němž rozšířila galerii nezaměnitelných postav, jimiž obohatila žánr detektivní literatury o nerozlučný manželský pár – Tommyho a Pentličku Beresfordovy. Psal se rok 1922 a oba hrdinové se blížili věku mladé autorky. Ta se k jejich pestrým příběhům vracela s dlouhými přestávkami až do roku 1973. Ve čtyřech románech a knize povídek rozvážný Tommy a bystrá a temperamentní Pentlička řeší případy svojí povahou nejen ryze kriminální, ale zaplétají se i do sítí zpravodajských služeb a mezinárodního zločinu.
Román Dům u kanálu vydala Christie v roce 1968 v pokročilém věku a zestárli i oba její hrdinové, kteří po posledním válečném dobrodružství v románu N či M? vychovali tři děti a pomalu se chystají na odpočinek. Do záhlaví knihy vepsala věnování: „… mnoha čtenářům doma i v zahraničí, kteří mi píší a ptají se: ‘Co se stalo s Tommym a Pentličkou? Co teď dělají?“
Inu, co by dělali, nabízí se odpověď, nepochybně jsou na stopě zločinu. Z počátku tomu však nic nenasvědčuje, Tommy a Pentlička žijí nevzrušivý život podobných párů v pokročilém středním věku. Až od návštěvy stařičké tety Ady v penzionu Slunné vrchy se začne odvíjet nový případ, v němž nechybí ani vražda. Klíčem k rozuzlení je tajemný obraz růžového domu, o němž je Pentlička přesvědčená, že ho ve skutečnosti už někde spatřila. Ale kde?
Krátce po vydání román s pravou britskou ironií vystihnul kritik Francis Iles: „je to thriller, nikoli detektivka, a není třeba říkat, že geniální; ale thriller může dnes napsat kdokoli, zatímco pravou Agathu Christie může napsat jen jeden člověk na tomto světě.“
Text: Radioservis
