Stává se tedy zdatným lékařem, jenž je přizván k faraonovu dvoru coby pomocník královského otvírače lebek. Starý a churavý Amenhotep III. ale po riskantním zákroku umírá a ze Sinuheta se stává Ten-jenž-jest-osamělý.
Nezkušený mládenec neodolá svodům překrásné kněžky, obětuje jí vše, a tím začíná série jeho neprozřetelných rozhodnutí, které mají dalekosáhlé následky: pohrdání sebou samým, nouzi, vyhnanství, krveprolévání ve svatých válkách. Putování lékaře, který si navzdory nepřízni osudu vydobyl věhlas, nekončí v Sýrii, Babylonii, dokonce ani v zemích Mitannu a Chatti, ba ani na Krétě. Sinuhet se vrací k egyptským kultům a skutkům, za něž mnohdy nese osobní odpovědnost…
Egypťan Sinuhet, snad nejznámější finský román, není třeba zvlášť představovat. Od prvního českého vydání v roce 1965 se dočkal desítek reedic, adaptací i dramatizací. Stal se tak doslova nesmrtelným. Je zároveň nejúspěšnějším románem moderního finského klasika Mika Waltariho. Věrně zachycuje poměry v Egyptě za vlády panovníků 18. dynastie ve 14. století př. n. l., mezi něž se řadí i proslulý vyznavač monoteismu Tutanchamon. Tvůrce, silně ovlivněný zážitky z druhé světové války, psal „o své vlastní době v historickém převleku“. Zásluhou mistrovského vypravěčství, nadhledu i moudrosti, které tento román prostupují, se mu poselství o důležitosti svobody a tolerance podařilo dostat k milionům čtenářů po celém světě.
Herec Lukáš Hlavica a režisér Michal Bureš předvedli ve studiu při nahrávání díla vskutku heroický výkon. „Je to poprvé v historii akustického umění v Česku, kdy byla natočena kompletní, nekrácená verze tohoto monumentálního Waltariho opusu,“ podotýká Bureš. I ti, kdo čtení této rozměrné historické prózy dosud odkládali, tak můžou učinit díky přednesu Lukáše Hlavici, který se dle slov režiséra „interpretace zhostil s plným nasazením a pokorou“. Jejich několikaměsíční práci ve studiu shrnuje Bureš slovy: „Velmi to prohloubilo náš vztah, tedy vztah mezi hercem a režisérem. Hledali jsme správná tempa i náležitý výraz, jak k textu přistupovat. Vznikla členitá, plastická zvuková freska, kterou dotváří hudba skladatele Ondřeje Brouska.“ Výjimečný studiový zážitek potvrzují i slova interpreta: „Neméně výjimečné byly i podmínky, za kterých audiokniha vznikala a které nás tento rok obklopují. Pro mě bylo značně nezvyklé, že jsme vzhledem k té situaci načítali román s různě dlouhými pauzami téměř tři měsíce.“ Dílo považuje Hlavica za „nesmírně sugestivní“ a zároveň mu připadá „fascinující, jak autor dokázal skloubit minulost se současností, jak dokázal všechny hrůzy 20. století přenést do dějů starověkého světa“. Doporučuje ho ke čtení napříč generacemi, jelikož text je trvale platný díky tomu, že „člověk může snadno podlehnout ideologii a ztratit sebereflexi. Ve chvíli, kdy jsme obklopeni událostmi, které na nás intenzivně útočí a naléhají, se z původně velice krásné myšlenky lehce stane nebezpečná doktrína.“
