Nahrávky se pak staly u Borovičků rodinným pokladem. „Jan Werich rád odpovídal na dotazy z obecenstva a činil tak naprosto svobodně a otevřeně, bez jakékoliv autocenzury. Jeho nebojácnost byla udivující a opojná. Jan Borovička nastavil fixní mikrofon samozřejmě na vypravěče, proto je otázky špatně slyšet,“ uvádí k nahrávce producentka vydavatelství Supraphon Naďa Dvorská a dodává: „Pro naše nové vydání jsme se rozhodli oslovit syna autora původních záznamů Jiřího Borovičku, aby dotazy přetlumočil on. Díky němu se nahrávky zachovaly a mohly být zveřejněny, navíc dostaly v jeho interpretaci autentickou civilní podobu a přiblížily se Werichovu pojetí dialogu.“
Literární historik a publicista František Cinger v doprovodném textu k dvojalbu zdůrazňuje: „Je mnoho důvodů k tomu, aby se člověk zaposlouchal do více než půlstoletí starých hovorů. On často není nejdůležitější čas, od toho kterého okamžiku uplynulý, jako spíš pravdivost či moudrost myšlenky, zkušenosti, kdy vyslovené.“
Titul Jan Werich – Forbíny vzpomínek je dalším důkazem geniality tvůrce, herce, komika a skvělého člověka, který svým humorem, jasnozřivostí, odvážnými a svobodnými názory předběhl čas.
