Ivo Vodseďálek (*8. srpna 1931 v Praze), básník, výtvarník. Po maturitě na reálném gymnáziu v Ječné ulici v Praze (1950) pracoval ve svém rodišti jako stavební dělník a v Ostravě jako montér v Nové huti Klementa Gottwalda. Od roku 1953 byl zaměstnán jako projektant v národním podniku Chemoprojekt. Od roku 1960 připravoval ze soukromé iniciativy obnovu létání volnými plynovými balony v Československu. Roku 1965 založil v rámci Svazarmu Balon-klub Praha, stal se jeho prvním předsedou a vedl stavbu prvního československého poválečného plynového balonu (start v červnu 1968). Dosáhl kvalifikace pilot-instruktor; poté, co mu v roce 1973 bylo zakázáno balony pilotovat, zabýval se tímto sportem alespoň organizačně. Od roku 1988 je v důchodu. V letech 1991–1997 byl majitelem a provozovatelem cestovní a letecké dopravní kanceláře Adyton.
Kromě psaní se I. Vodseďálek věnuje od počátku padesátých let též výtvarné práci, zejména kolážím a keramice. Verše a prózy z přelomu čtyřicátých a padesátých let vydával v soukromé rukopisné edici Půlnoc, kterou v té době redigoval s Egonem Bondym. Také další vlastní literární tvorbu šířil až do konce osmdesátých let pouze strojopisně. Jako literát vystoupil oficiálně na veřejnost až v roce 1990. Pětisvazkové Dílo Ivo Vodseďálka vyšlo, edičně připravené Martinem Machovcem, v nakladatelství Pražská imaginace (Praha 1992. Sv. 1: Zuření. Poezie z let 1949–1953; sv. 2: Snění. Poezie a próza z let 1951–1955; sv. 3: Bloudění. Poezie a próza z let 1962–1968; sv. 4: Probouzení. Poezie z let 1975–1984; sv. 5: Nalézání. Poezie z let 1985–1989), eseje, memoárové črty a povídky z let devadesátých v knize Felixír života (Brno 2000). Jeho jediné známé prozaické texty z let padesátých vyšly pod názvem Dvě prosy. Kalvárie & Kompensace v Edici Revolver Revue (Praha 2004).
