„Tak tedy: Vzpomínky mého bratra jsou úžasné! Pouze na jedno musím posluchače upozornit: Nechtějte, byť vás to bude velmi lákat, vyslechnout všechna ta vyprávění naráz, trvají skoro pět hodin. Zvláště když zjistíte, že nejlépe se poslouchají vleže. Neříkám, zážitek je to bezesporu krásný, jenomže když se náhle po třech půlhodinkách poslechu zničehožnic probudíte a zjistíte, že se musíte vrátit do poloviny druhého či třetího CD (jak kdo), abyste mohli při plném vědomí poslouchat pokračování, ztrácíte drahocenný čas a pak se vám může stát to, co mně, že poslechu kompletní sady těchto „zvukových nosičů“ věnujete celý den. A teď už nastává katarze neboli moje „duševní očista spojená s uvolněním; povznášející pocit související s prožitkem uměleckého díla“, jinak řečeno vyvrcholení mého sleeve notu, kdy od hodnocení původně kritického docházím k hodnocení zcela kladnému, obdivnému, hraničícímu až s upřímnou servilitou: Jiří Suchý (tedy můj starší bratr, hrdě připomínám!) mluví spatra tak zajímavě a obdivuhodně, že těm, kteří ho mají rádi podobně jako já, poskytuje při poslechu vzácný požitek. To slovo vzácný jsem přidal schválně, protože dnešní doba – jak víme – požitky poskytuje opravdu pramálo.“
Jiří Suchý: Osudy
V životním příběhu Jiřího Suchého je obsaženo vše, čím rozkvetla česká divadla malých forem, i to, jak v 70. a 80. letech 20. století také zvadla, či spíše změnila se z míst, kde se zpívalo, že „trocha poezie nikoho nezabije“, ve výrobny zábavy čím dál víc postrádající eleganci. Jako připomenutí Gramotingltanglů uslyšíte v každém z deseti dílů jednu písničku, příznačnou pro dobu, o níž je řeč.
text: Ondřej Suchý, JazzMusic
Další tvorba autora
Zdeněk Svěrák, Jan Werich, Ivan Kraus, Milan Lasica, Miroslav Horníček a další čtou povídky ze svých knih nebo vzpomínají na své herecké kolegy.
Ve všem, co dovedu, jsem samoukem. To se mi zkrátka udělalo, takovou už mám povahu. A tak všechno to, co jsem vepsal do téhle knihy, oč je to vzdálenější od seriózních filozofických a teologických úvah, má o to blíže k takzvanému selskému rozumu.
Ze stejného žánru
Soňa Červená - jedinečná umělkyně nejen v českém, ale i světovém měřítku, popsala svůj osud v autobiografickém diptychu Stýskání zakázáno a Stýskání zažehnáno.
Stále tu vidím dobrácké manžele Chabusovy, hluchého lampáře se psem Karlem, kopáče Foubíka pořád si brblajícího Ani mráčku na obláčku, staromódní manžele Engelmüllerovy, Bohumil Hrabal na to všechno říká, že má v hlavě jako po náletu, kterej nebyl… Zvedám hlavu k blankytu odkud zní – Pojďte k nám, tady je krásně!
Rozhlasová inscenace Shakespearova Krále Leara, natočená a poprvé vysílaná v závěru roku 1989, je v mnoha ohledech jedinečná. V Králi Learovi Jiří Horčička dokázal ryze rozhlasovými prostředky odkrýt emocionální, etické i estetické hloubky této – dle soudu mnohých teatrologů – nejlepší dramatikovy tragédie.
Unikátní autobiografie největší legendy české a československé hudební scény všech dob. Autentický obraz fascinující životní dráhy výjimečného umělce s mezinárodním renomé, který na hudebním nebi začal zářit ve svých dvaceti letech. Karel Gott se na sklonku hvězdné kariéry rozhodl zrekapitulovat svůj výjimečný životní příběh – napsat vlastní autobiografii. Kniha, jejíhož vydání už se zpěvák bohužel…
O autorovi
Recenze této audioknihy
Jiří Suchý není pouze spoluzakladatelem divadla Semafor, básníkem, textařem ekvilibristou, hercem, zpěvákem, výtvarníkem. Je, v dobrém slova smyslu, pojmem, mravní autoritou, mužem obdařeným pokorou, životním optimismem, vytříbeným smyslem pro humor a pro čest. Výše zmíněné si jistě uvědomí nejeden posluchač Suchého vyprávění, původně natočeného pro programový cyklus Osudy, který léta vysílá rozhlasová stanice Vltava. Tyto,…
