Neobyčejně vyzrálý debut českého autora staví nejen na kontrastu mezi tradicemi a novotami a na jemně humorných scénkách, které střetnutí starého a nového přináší. Miroslav Hlaučo se zamýšlí i nad tím, čím je třeba za přijetí pokroku zaplatit a zda přijímání pokroku stojí za současnou ztrátu části vlastní identity.
Autor rozsáhlého debutového románu Miroslav Hlaučo (1967) vystudoval klinickou farmacii v Bratislavě, po ní také režii na DAMU a filmovou vědu na Filozofické fakultě v Praze. Už řadu let pracuje v oblasti medicínského výzkumu a vývoje buněčných biotechnologií. Svůj překvapivě vyzrálý debut vydal ve svých šestapadesáti letech.
Obyvatelé zapadlého podhorského městečka Svatý Jiří zažívají ve svých životech zázraky jako zcela běžné věci: chodí po vodě, lámou kámen hvízdáním, kácejí staré stromy bez sekyry, loví ryby bez udice. Píše se rok 1903, začíná tedy 20. století a místní lidé začínají pomalu tušit, že se blíží doba velkých změn, které časem nutně dorazí i k nim.
Text: Český rozhlas
