Listopád

Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života.

Listopád je v pořadí pátou knihou (a audioknihou) jedné z nejoblíbenějších a nepochybně nejčtenějších českých spisovatelek současnosti Aleny Mornštajnové. Čtenáři a kritici na jejích knihách oceňují především silné příběhy i poutavě vykreslené střety velkých dějin s intimním životem postav. Nejinak je tomu v její románové novince – s tím rozdílem že autorka hranice svého psaní posouvá o něco dál tím, že stvořila alternativní verzi toho, jak by vypadala dnešní realita, kdyby se situace v listopadu 1989 vyvinula jinak.
 
Zvukovou verzi Listopádu režírovala stejně jako předchozí autorčiny audioknihy režisérka Jitka Škápíková. Jak sama říká, „je zajímavé sledovat vývoj způsobu psaní Aleny Mornštajnové. Je to pokus o dystopický román a rozhodně zajímavý nápad. Vzhledem k tomu, že jsme vcelku nedávno točili Příběh služebnice a Svědectví Margaret Atwoodové, člověku nedá, aby nesrovnával. Listopád je literární dílo, ze kterého mrazí.“ A pochvaluje si též spolupráci s interpretkami. „Zajímavá byla práce s Evou Elsnerovou, s níž jsem se poprvé potkala před čtvrtstoletím, kdy hrála hlavní roli v mé první rozhlasové hře Světlo na pavlači vedle Jiřiny Jiráskové. Dlouho jsem si přála spolupráci zopakovat, ale podařilo se to až teď. A Veronika a Vilma jsou třešničkami na dortu, které audioknihu korunují.“
 

Jak se tato spolupráce vydařila, shrnuje i prozaička Alena Mornštajnová: „Ten příběh dobře znám – samozřejmě, vždyť jsem ho sama napsala –, a přesto od prvních slov v podání Vilmy Cibulkové poslouchám se zatajeným dechem. Věřím jí každou emoci, kterou do svých slov vkládá. Hlas Evy Elsnerové, jež se ujala role vševědoucí vypravěčky, je sametový a důvěrný, místy konejšivý, jinde varující. A Veronika Khek Kubařová jako kdyby se převtělila v naivní dívčinu smýkanou událostmi a spolu s ní dospívala a zjišťovala, že svět není takový, jaký se zprvu zdál být. Režisérka měla při výběru interpretek skvělou ruku tak jako u všech mých předchozích knih převáděných do zvukové podoby.“