Komisař Maigret stvořený francouzským autorem Georgesem Simenonem je českým posluchačům známý především z oblíbených rozhlasových dramatizací s Rudolfem Hrušínským. Pořád však ještě nebyly zvukově zpracovány všechny knihy s tímto charismatickým a především lidským a chápajícím vyšetřovatelem. Nová audiokniha Maigret a jeho mrtvý líčí další Maigretův případ, který vůbec poprvé vychází coby „mluvené slovo“! Do geniálního francouzského kriminalisty s nepostradatelnou dýmkou se převtělil Jan Vlasák. „Po více než stovce vydaných titulů jsme se rozhodli nahrát audioknižně doposud nevydané příběhy komisaře Julese Maigreta. S novým hlasem a v nezkrácené podobě jde o jiný zážitek ze setkání s důvěrně známou postavou. To vše by bylo velmi troufalé bez narátora, který svým charismatem vtiskne hlavnímu hrdinovi a celému vyprávění odlišnou, dosud neslyšenou podobu a přitáhne k poslechu stejně intenzivně jako původní nahrávky,“ uvedl Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook. A doplnil: „Simenonův Maigret má v sobě poetiku již zmizelého světa a láká posluchače i jistou nostalgií, jíž vzbuzuje. I to je jeden z důvodů, proč se po sériích audioknih severské krimi či po současné americké produkci vracíme k základům moderní evropské detektivní tvorby.“
Interpret Jan Vlasák měl ovšem k Maigretovi pozitivní vztah už před tím, než ho načetl jako audioknihu. „Jednoho Maigreta jsem shodou okolností slyšel letos v létě o prázdninách. Šlo o dramatizaci s Hrušínským, která byla nesmírně působivá a přiměla mě, abych si pak pustil i pár pokračování. Náš Maigret ale liší tím, že jde o jednohlasou četbu, která má podle mě také svůj půvab, protože komplexněji zprostředkovává původní dílo,“ líčí herec. Jak se mu navazovalo na mistry slova, kteří se slavným komisařem stali před ním? „Tohle si snad radši ani nepřipouštím, protože bych se zbláznil. Samozřejmě to člověku vězí v podvědomí, ale je dobré na to při samotné práci nemyslet. Byla to úžasná, vzrušující zkušenost, protože celý příběh je tak napínavý, že jsem se do něj naplno ponořil, i když jsem si ho ze začátku četl jen pro sebe,“ prozrazuje Jan Vlasák. A dodává: „Podle mě je na tom nejpůvabnější právě možnost do vyprávění vložit něco ze sebe – schopnost svého čtení, své interpretace, svých barev. Potom už se lze jen spoléhat na to, že vlastní projev bude natolik originální, že posluchače zaujme. Já sám mám na poslechu četby rád tu intimní atmosféru, která je hodně na ’těsno‘. Když se povede, že člověk, který to vypráví, a člověk, který to poslouchá, jsou si na chvíli opravdu blízko. Takže doufám, že se mi to podařilo i tady.“
Nahrávku doprovází původní hudba, jejíž silné ústřední téma odkazuje k typickým francouzským filmovým melodiím z kriminálních příběhů. Hudbě kraluje dynamický akordeon, sebevědomě preludující ve vrstevnaté molové tónině, valící nezadržitelně vpřed jako temná, rozbouřená řeka. Protiváhu tvoří jemná melodie hravého xylofonu, hladinu prosvětlí pár úhozů na klasický klavír. Rytmus drží nesmiřitelný tympán, přispívající k naléhavé a tísnivý pocit navozující atmosféře.
