Cestou z kongresu v Bordeaux to Maigret vzal oklikou přes Fontenay-le–Comte, jen aby se mohl vidět s přítelem z mládí. Avšak dvakrát do téže vody nevstoupíš, zvlášť v ubrečeném hnízdě, kde lijavec otevřel stavidla komisařovy mrzutosti do té míry, že větší kakabus by se v kraji Vendée aktuálně nenašel. Bodejť.
Podlézaví maloměšťáci si tu zjevně závidí i pětník navíc, socani jsou na vzestupu, o aroganci honorace nemluvě. A navrch ten ukrutný mord – hned trojnásobný. Nejprve švagr zdejšího šlechtice, pak osamělá vdova a po ní neškodný opilec, všichni ubití vodovodní trubkou. Logiku to nemá. Četnická služebna sice rozjede razii, až to lítá, leč zkušený kriminalista ví, že ve změti bídných indicií je nejdřív třeba stanovit motiv. A to rychle, než dav podnikne lynč nevinného. I otrlý Pařížan Maigret aby se bál, jenže za jakou nitku tu sérii šíleností rozplést?
Text: OneHotBook
