Malé ženy

„Malé ženy psala autorka na zakázku jako román pro mládež, ale osudy čtyř sester byly hojně inspirovány jejím vlastním dětstvím a dospíváním, díky čemuž z textu promlouvá atmosféra pospolitosti, vřelosti a autenticity, která v každém dalším pokolení oslovuje nové čtenáře. Snaha postav neztrácet naději a smysl pro humor, vyjít s málem a neztotožňovat štěstí s bohatstvím finančním, nýbrž citovým a myšlenkovým, mít v rozbouřeném světě jasný morální kompas a držet se jej nebo touha najít lásku a vlastní životní cestu – to všechno jsou nadčasová témata. Dobový jazyk a reálie pak nejsou na škodu ani v současnosti, protože vyprávění dodávají kapku nostalgie a šmrnc starých časů,“ uvedla Šárka Nováková, redaktorka vydavatelství OneHotBook. Audiokniha vychází v kompletní verzi – obsahuje oba dva díly Little Women (1868) i Good Wives (1869) v překladu Jany Kunové – a ve výpravném obalu s původními ilustracemi výtvarnice Marie Makeevy, které jsou na titulní straně ve zlatoražbě.
 

„Když jsem ten text dostala a pročítala jsem si ho, uvědomila jsem si, že ten příběh znám, že jsem to už četla. Určitě to bylo někdy v pubertě a pamatuju si, že se mi to tehdy moc líbilo, že jsem se i dívala, jestli autorka napsala další knihy,“ vzpomíná Andrea Elsnerová, která audioknihu vypráví. V čem byla četba románu napsaného v druhé polovině 19. století nejnáročnější? „Když jsem si knížku četla pro sebe, hodně mě bavila, připadalo mi, že to je docela fajn jednoduchý text, že to bude snadné. Ale jak jsem si k tomu sedla ve studiu, uvědomila jsem si, že tam je hodně přímých řečí a že každá figura by měla být malinko odlišená, aby se v těch hlasech posluchač orientoval. Když jsem pak začala číst nahlas, najednou mi došlo, že některé věty jsou poněkud šroubované, takže jsem občas měla problém s výslovností. Byly strany textu, které jsem přečetla bez problémů, bez větších chyb, a jinde jsem se na něčem zasekla a nešlo to. Ten jazyk je hodně stylizovaný, složitý. Jak jsem se snažila vyslovovat poctivě všechna písmenka, tak jsem někdy měla písmen plnou pusu, a nebyla jsem s to danou větu říct,“ prozrazuje herečka. A dodává: „Nejlépe se mi mluvilo asi za Jo, která je takový živel, vítr, voda, divoška – prostě živá holka. Meg je taková spořádaná kráska, kterou jsem ukrotila i v projevu i v energii, protože vždycky mluví s rozmyslem. Třetí v pořadí je Beth, která je největší miláček, je taková něžná, jemná, takže u ní jsem ještě víc ubírala na energičnosti. Trošku jsem se do ní snažila dostat ještě něco nevinného, snivého. Amy je nejmladší, takže do ní jsem promítla více dětských intonací. Ale postupně jsem ji také musela proměnit, protože ve druhé části knížky také dospěje a je tam za slečnu a potom i za dospělou dámu. To natáčení pro mě byla jako divoká řeka, kterou jsem sjížděla na kánoi, a byla zvědavá, kam mě loď doveze a jak mě text donutí hlasy měnit, aby odpovídaly daným situacím.“ 

Nahrávku v režii Jitky Škápíkové doprovází původní hudba, v níž hrají prim romantické klavírní skladby. Hravé preludování a veselé skotačení kladívek piana opentlené naivní dětskou rytmikou střídají melancholické předěly, ve kterých vážnějším polohám piana s přechody do moll v souhře sekundují rozeznělé struny zadumaného violoncella.