Přesto se, čtyři měsíce po operaci, dává znovu do psaní a vychází tak, jako většinou v předchozích dílech, z vlastních zkušeností a zážitků. Psaní je součástí terapie, sledujeme, jak se spisovatel velmi bolestně vrací do života. Absolutní autenticita jeho prožitků ohromuje. Viewegh odhaluje všechny své pocity a jeho sdělení je nakažlivě hojivé. Pomáhá nejen sobě, ale i čtenáři. V našem případě posluchači, jemuž sděluje Michalův text Saša Rašilov, interpret osvědčený již na Vieweghových Pohádkách pro unavené rodiče.
text: Supraphon
