„Tohle už je druhá sbírka tzv. povídek z fleku. Ta první vznikla tak, že jsem se předloni rozhodl psát jednu povídku denně. Vždycky jsem si to rozvážil už při ranním běhání nebo po cestě do práce. A když jsem večer přišel domů, tak jsem si sedl a tu povídku napsal. Na první audioknihu jsem měl kladné ohlasy, takže jsem chtěl pokračovat. Jak jsou ty povídky krátké, tak se to docela hodí k poslechu, třeba do auta,“ líčí Miloš Čermák. „Tyhle zábavné příběhy si ji užijí i ti, kteří tvrdí, že na poslech audioknih nemají čas, nebo by si nevydrželi dávkovat napínavou detektivku na pokračování. Je to taková ‘entry class audiobook‘ pro nevěřící Miloše. Stačí pět až deset minut času a poslechnete si velmi originální a výborně vypointovanou historku, která vám vykouzlí na tváři úsměv a pomůže ironií čelit každodenním strastem,“ doporučuje Martin Pilař z vydavatelství OneHotBook.
Hrdinové čtyřiatřiceti vtipných, absurdních a hravých povídek „ze života“ se ve své snaze o štěstí, sex, uznání či peníze občas vypraví za hranice obvyklých jevů. Jejich příběhy se odehrávají jak u nás, tak ve Spojených státech, ale občas i trochu mimo hmatatelný svět; všechny však spojuje humor, zamyšlení nad současností a především nadhled. Svoje si tu ale užijí také přístroje, třeba kopírka jako objekt vášně, nebo varná konvice vibrující vzrušením. „Jsou to takové absurdity. Hodně z nich je založené na nějakém nonsensovém východisku, které mě napadne. Trik je v tom, že to absurdno zkouším nějak dál rozvést. Ale přesto, nebo i proto často ty povídky odrážejí skutečný život,“ popisuje svou povídkovou tvorbu Miloš Čermák.
Jak si ostřílený novinář poradil s nástrahami hlasové interpretace? „Naštěstí jsem docela zvyklý číst nahlas, protože jsem často načítal komentáře v televizi nebo do rádia. Samozřejmě, když tu povídku znám, je to lepší; na rozdíl od herců ji nemusím nastudovávat předem. A protože jsem si to psal sám, tak mi to jde i líp ‘do pusy‘. Ale jak jsem jich napsal hodně, tak občas nějakou zapomenu a pak jsem pointou skoro překvapen. Většinou ale vím, jak se to bude vyvíjet a tak podle toho reaguji, nebo se snažím trochu měnit tóny hlasu. Třeba je tam jedna povídka, kde se baví chlap se ženskou – a je to celé v podstatě jen dialog. To pro mě bylo náročné,“ prozradil autor, který se k audioknihám musel postupně proposlouchat, ale dnes na ně nedá dopustit. „Audioknihy jsem dřív považoval za náhražku pro lidi, kteří jsou líní číst. Ale během natáčení jsem dostal pár audioknih na CD a od té doby jsem tomu úplně propadl. Poslouchám je v autě a jsem z nich nadšený. Dokonce si myslím, že poslechem to člověk vnímá pečlivěji, než si když to čte sám. Dřív jsem hodně četl, ale dneska už na to nemám tolik času, nebo se k tomu nepřinutím, takže různě přeskakuji, když mě to nebaví… Kdežto v té audioknize přeskakovat nemůžete a vyprávění vám samo řídí své tempo. Teď jsem velký příznivec audioknih.“
