„S oběma interprety jsme ve vydavatelství spolupracovali poprvé, a Magdaléna Borová i přes menší rozsah svého partu prokázala, že je talentovaná audioknižní interpretka s nemalou rozhlasovou praxí. Totéž platí i o Honzovi Hájkovi, který dostal velký úkol, a přestože není tak ostřílený mazák jako Magda, zhostil se ho úžasně. Věřím, že jeho přirozený, střídmý a zároveň niterný projev, ale hlavně jeho nádherný hluboký hlas posluchačům nedovolí se od audioknihy ani na chviličku odtrhnout,“ uvedla k obsazení Jitka Škápíková, kmenová režisérka vydavatelství OneHotBook. Audiokniha navíc vychází krátce po knižní verzi z nakladatelství Host. „V rámci zájmu i pracovních povinností u nás v redakci každoročně přečteme spoustu detektivek, ale těch, které nás něčím překvapí a specificky osloví, je čím dál méně. Prvotina britské spisovatelky ovšem tímhle kouzlem disponuje. Aniž by přehnaně tlačila na pilu či šokovala krvavými detaily nebo sadistickými vraždami, dokáže postupně vplést publikum do svých sítí napětí, zvědavosti, soucítění i uvědomování si souvislostí. Oxfordský ,procedurál’ ukazuje, jak to vypadá i co se řeší, když zmizí dítě, a nechává čtenáře či posluchače zvažovat všechny možnosti a jejich důsledky, aby autorka všechny koncepce v závěru rozmetala nečekaným finále,“ nastínila Šárka Jančíková, redaktorka vydavatelství OneHotBook.
„Je to moc dobře napsané, je to čisté, precizní a věcné. Autorka pěkně ukazuje myšlení evidentně zkušeného detektiva, který postupně vyjevuje, nakolik je pro něj aktuální případ citlivý. Skvěle je tam popsaný i uzavřený svět policejní stanice a v příběhu není nic příliš destruktivního, spíš je melancholicky dojemné propojení hrdinova vlastního života a případu, který zrovna řeší,“ popisuje Honza Hájek, který se stal hlasem hlavního hrdiny, detektiva Adama Fawleyho. A doplňuje: „Pořád mi v hlavně zní úplný úvod a první věty hlavního hrdiny. A když mi něco takhle uvízne v mysli, tak to stojí za to. Od začátku mi tedy i v souvislosti s expozicí utkvělo, že se román jmenuje Někdo blízký, ale už tolik ne, kdo ho napsal. Navíc je ústřední postavou muž, který přišel o syna, takže jsem měl někde v podvědomí, že i autorem krimi s takovým tématem musel být chlap, přestože se nepovažuji za člověka, který by přemýšlel nějak machisticky. Pak jsem si uvědomil, že příběh napsala žena, která to všechno dokáže výtečně zprostředkovat – jak ten případ v detektivovi otevírá staré rány, že zná i z druhé strany, co se děje, když do rodiny přijde vyšetřovatel, co ztráta dítěte udělá se vztahem, co se děje s oběma rodiči… Je to tak skvěle vylíčené, že jsem byl okamžitě u nich doma, viděl jsem přesně ten pokoj, polštář, do kterého zaboří hlavu a usne v něm a čichá ještě zbytky vůně svého syna.“
V audioknize se pak části čtené Honzou Hájkem střídají s úseky, které vypráví Magdaléna Borová, jež se týkají diskuzí na sociálních sítích a událostí, o nichž policie nemá tušení. „Ženskému hlasu jsem přidělila pasáže, které popisují paralelní příběh předcházející Daisyinu zmizení, veškerou korespondenci a twitterové konverzace. Internetové diskuze bylo nutné nahrát tak, aby fungovaly při poslechu, ovšem právě jejich četnost, délka, repetitivnost a jistá míra stupidity hraje v celém díle klíčovou roli. A to jsme se snažili při interpretaci nejen zachytit, ale do určité míry i vypíchnout,“ vysvětluje režisérka audioknihy Jitka Škápíková. A že budou i tyto netradiční momenty posluchače bavit, dokazuje také reakce Honzy Hájka. „Při přípravě jsem si nejdřív prolétl jenom svoji část, abych znal svůj text a mohl se soustředit zejména na svoje party. Ale jak mě to nadchlo, četl jsem to pak celé včetně částí, které v audioknize vypráví Magdaléna Borová. Zprvu jsem si říkal, že to jsou jenom zprávy a příspěvky na Twitteru, že to projdu jen tak zběžně, ale pak se vyjevovala důležitost těch pasáží. Protože já – coby hlas detektiva – jsem musel vědět i něco víc o rodině pohřešované holčičky a v těch zprávách se odkrýval charakter dalších postav, například jejího bratra. Z takového kontextu se posluchač dozví víc než detektiv při výslechu, takže jsem se vrátil i k těmhle úsekům, abych o tom měl přehled,“ prozrazuje herec. A dodává: „Dneska je hrozně jednoduché nechat se svést ,hlasem lidu‘, který se ze dne na den může otočit… Každý je v té své sociální bublině, která s ním sdílí třeba i kontroverznější postoje a v anonymitě internetu se nechá snadněji vyprovokovat k agresivnějším projevům. Takže představa, že soudy davu na sociálních sítích mohou ovlivnit vývoj i řešení nějakého případu, je sice šílená, ale nikoli nereálná.“
Nahrávku doprovází původní klavírní hudba v klidném tempu, která na sebe neupozorňuje a plyne zdánlivě bez emocí či exprese, přesto však v abstraktních polohách podmanivě rozpouští a předává náladu vyprávění, čímž dokonale doplňuje sdělení narátorů. V místech, kde je třeba rozehrát více energie, přeřadí na vyšší rychlost, přidají se elektrická kytara, hammondky i bicí a melodie se rozjede v lehkém art-rockovém oparu.
