Na jeho stránkách se dozvídá o říši Fantázie, která pomalu upadá do Nicoty. Zatímco čte o záchranné misi bojovníka Átreje, uvědomuje si, že se celé vyprávění týká i jeho. I on se bude muset aktivně zapojit, aby říše, která ho okouzlila, a její vládkyně dětská císařovna mohly být zachráněny. Dokáže se ale vyrovnat s následky svých činů v realitě, kterou stvořil pomocí svých přání, a bude umět čelit své temné stránce? Jen tak se totiž bude moci vrátit se zpět do světa, kam patří…
„Jako malý kluk jsem Nekonečný příběh miloval, hltal a prožíval. Asi jako každý jsem znal i filmové zpracování, ale o to nadšeněji jsem odkrýval daleko propracovanější, a hlavně rozsáhlejší, hlubší vrstvy – některé momenty Átrejova putování se mi vryly do paměti tak silně, že si je pamatuji dodnes. Při práci na audioknize jsem si uvědomil, s jakou lehkostí má v sobě příběh zakódované poselství, které dítě vnímá jako samozřejmost, bezmeznou důvěru ve vyprávění a naprosto svobodně cválající fantazii; momenty, které se s dospělostí vytrácejí. Aby jim člověk mohl opět otevřít dvířka, musí odstínit všechen rušivý balast každodenního života a uvědomit si možnosti a sílu vlastní imaginace, získat odvahu a důvěřovat jí,“ popisuje svůj vztah k textu Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook. A doplňuje: „Teď se můj sen, že vydáme jeden z mých nejoblíbenějších příběhů jako audioknihu, stal skutečností. Když jsem přemýšlel a zkoušel v hlavě hlasy, od kterých bych si chtěl nechat to skvělé dobrodružství vyprávět, Honza Vlasák byl na prvním místě. Je jako správný „prastrejda“, který přisedne a začne povídat pohádky, když se v dětství choulíte zachumlaní pod peřinou. Všechny postavy bravurně dobarvuje a vy s přivřenými víčky napůl vnímáte jeho slova, ale zároveň již cestujete Falkovi na zádech nad magickou říší…“ Vydání audioknihy korunuje originální a kompletně ilustrovaný výpravný obal, jehož obrazovou část přímo pro audioknihu vytvořil český výtvarník Přemek Ponáhlý.
„Knihu jsem přečetl jedním dechem, a to už jako starej chlap. Mrzí mě, že jsem se s ní nesetkal, když jsme měli malé děti, že bych jim to s chutí četl, že by je to vcuclo. Když jsem se k příběhu ale dostal teď, byl jsem úplně nadšený, bavilo mě to a mám obrovskou kliku, že jsem ho mohl načítat,“ líčí interpret audioknihy Jan Vlasák. A dodává: „Michael Ende je především bravurní spisovatel, umí úžasným způsobem vyprávět. Příběh má několik rovin – jednu realističtější a druhou pohádkovou, fantazijní. A to, jak se prolínají dva světy – obyčejný svět toho kluka a svět fantazie –, je zázračné, magické, to člověka nenechává chladným. To jsem si užíval.“ Mistr mluveného slova, jehož interpretace audioknihy Muž jménem Ove vynesla titulu cenu Absolutního vítěze ankety Audiokniha roku 2014, se nadšeně ponořil do magického textu a užil si každičkou z postav oblíbeného vyprávění. „V audioknize jsou vděčné situace, které si při čtení můžete vychutnat. Já si dopředu nepřipravuju, jak bude mluvit třeba drak Falko, ale když se dostanu do té nálady, tak mě to v tu chvíli prostě musí napadnout. Nijak vědomě to nezkouším. Když sami čtete pohádky dětem, taky nepřemýšlíte, jak budete dělat šprýmy coby kašpárek… Prostě vás najednou něco napadne a už to tak děláte. Nechávám to na momentálním impulsu a nápadu, a když se mi to líbí, tak v tom pokračuju. Abych byl konkrétnější: v Nekonečném příběhu jsou například takoví dva staří skřítci, zapálený vědec a jeho žena. On zkoumá oblast, ze které se nikdo nevrátil – tudíž je strašně horlivý, aby o té oblasti získal nějaké vědomosti. Takže mi z toho vyplynulo, že mluví poněkud křečkovitě…“, prozrazuje herec.
Hudební doprovod střídá stejně jako samotný příběh dvě hlavní polohy: podbarvuje vyprávění z lidského světa, kde využívá běžné akustické nástroje, a napomáhá přechodu k dobrodružství z říše Fantázie s důrazem na kombinaci hravých a zvonivých elektronických zvuků syntezátorů. Postupem času se hřejivé polohy začínají rozpíjet v hučivém indiferentním souzvuku, až se převalí do temného, dunivého, nemelodického proudu, výstražně pulsujícího v basovém spektru. Intimnější části vyprávění přetínají tísnivá klavírní intermezza, sevřená a zbavená energie, aby se o kus dále zablýskla jiskřička naděje v jediném durovém tónu, který přece jen zaplaší temnotu a ohlásí neustávající pokračování v putování.
