Autorka v knize popisuje jejich seznámení, svatbu a následný společný život nejprve v Čechách a později v Německu bez příkras, a byť i jen malé trošky autocenzury. Poznáváme tu patologický vztah dvou intelektuálů, kteří nemohli žít spolu, ale ani bez sebe. Vyprávění stejně spalující jako příběh Viktorky a Černého myslivce. Vedle toho však dostáváme také svědectvím o širším okruhu mnoha Juráčkových a autorčiných přátel a známých z oblasti českého filmu, divadla, disentu a exilu (Václava Havla, Miloše Formana, Věry Chytilové, Jiřího Menzela, Rudolfa Slánského mladšího, Pavla Kohouta, Milana Machovce, Ludvíka Vaculíka a mnoha dalších). Kniha není zdaleka jen vzpomínková, ale jde také o obecnou reflexi lidské povahy, mezilidských vztahů, tlaku dějin na člověka a v posledu i lidského osudu a lidské odpovědnosti za vlastní život vůbec.
Nápad Milana Waldsteina převést oblíbenou „záchodovou“ knížku Tak to bylo, tak to je do audioknižní podoby se mi líbil, avšak opatrně jsem zvažoval rizika, především pokusy o autorské čtení. Nemám o svém projevu valné mínění a naštěstí režisérka díla, Gabriela Osvaldová mi dala za pravdu, když slyšela krátký úryvek. Volba Davida Matáska pak není výsledkem…
