„Můj tehdejší vedoucí měl pocit, že jsme poslední dobou řešil až moc atraktivních případů, a proto jsem dostal za úkol prověřit smrt paní, kterou prošetřovalo místní oddělení Košíře,“ vzpomíná autor Josef Mareš. „Případ byl výjimečný hlavně rekonstrukcí včetně několika vyšetřovacích pokusů, které se prováděly přímo na místě, to znamená ve výšce 27 metrů. Od případů z divokých devadesátek se odlišoval i tím, že na něm nepracoval celý tým kriminalistů ale jen jeden vyšetřovatel. To ale neznamená, že bych ho vyšetřil sám, podílela se na něm spousta kolegů z jiných oborů. Součástí spisu byl posudek ze soudního lékařství, z psychiatrie, psychologie a z biomechaniky. Hodně pomohli i kolegové z fyziodetekce, tedy detektoru lži, a pochopitelně z oddělení videa. A nesmím zapomenou na hasiče, bez kterých by se rekonstrukce na místě nikdy neuskutečnila,“ dodává.
Coby dramaturgyni mě už v první verzi zaujala zmínka o pejskovi, který sice pro děj není podstatný, nicméně představuje detail, co utkví v paměti. Také tento živočich je skutečný. „Fenka Bobí patrně neměla šťastné dětství,“ upřesňuje Mareš. „Je to nalezenec. Ted si ale užívá, našla si rodinu, kde je jí moc dobře. Padl takový hec, že ji nějakým způsobem musím zahrnout do scénáře. Překvapivě se ale Bobí aktivně zapojila i do samotného psaní. To když mi svými packami přešla přes odložený počítač a podařilo se jí vymazat část neuloženého textu. Asi se jí nezdál dost dobrý. Napsal jsem to tedy jinak. Takže pokud se posluchačům bude hra líbit, je to zcela jistě také její zásluha!“
