Román italského spisovatele a dokumentaristy Paola Cognettiho získal předloni prestižní italské literární ocenění Premio Strega a vloni nejvýznamnější francouzské ocenění Prix Médicis étranger, jen v Itálii se ho prodalo přes 200 000 výtisků a byl přeložen do 33 jazyků; chystá se také filmová adaptace. „Osmi horám zvuk nesmírně svědčí. Podání Pavla Baťka je civilní, uměřené a přirozeně nechává vyznít kontrapunkt, který spřádá z celého příběhu tak zdařilé vyprávění. Můžete zavřít unavené oči, zachytit prchavý okamžik a vystoupit nad oblaka. A jako se při stoupání do hor vyjeví okolní mlčenlivá krajina, stejně tak se při naslouchání otevře mysl, odsunou všední starosti a čirá radost z bytí nechá člověka nahlédnout do vlastního nitra. Spolu s vypravěčem pocítíte moment, kdy srdce tluče v pravidelném rytmu, přesto vše působí zpomaleně, vlastní ego se zmenší a rozpustí, dech se prohloubí. Vše podstatné je nahoře, všechno důležité si s sebou neseme v hlavě,“ líčí Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook, své pocity z románu a důvody k jeho vydání ve zvukové podobě. A dodává: „To je jen jedna rovina skvělého vyprávění, které se samozřejmostí propojuje pocity generačně spřízněného vypravěče se zkušenostmi dnešních třicátníků a čtyřicátníků. Putování nad ,hranici lesa‘ se proplétá s hledáním vlastní cesty k rodičům a přátelům. Nahoře je to jednodušší, jasně narýsované, těžké je zachovat si odlehčenou mysl nesoucí nadhled tady dole, mezi informačním chaosem, vlastí důležitostí a každodenním humbukem. O tom všem se při poslechu krásně přemýšlí a plánuje…“
„V tomhle románu se člověk najde – tím spíš, že mám hory taky rád. I když jich nemám zmáknutých zase tolik. Třeba otec hlavního hrdiny mi svým přístupem připomínal mého tátu – byl to takový pracant, který zvládal manuální práci a byl zručný. Ale byl hodně přísný. Po horách jsme zase chodili s maminkou, ale ta nás rozhodně nehonila tolik jako hlavního hrdinu knihy jeho otec. Mám rád Krkonoše, které mám víceméně prolezené – jezdím si tam pravidelně, v zimě i v létě, zaodpočívat,“ prozrazuje vypravěč audioknihy Pavel Batěk. Herec se k audioknize dostal ve chvíli, kdy byl pracovně hodně zaneprázdněný a čekala ho divadelní premiéra, přesto se ale do románu naplno položil. „Přípravu jsem musel někam narychlo vsadit a nešlo to jinam než do nočních hodin. Knihu jsem si musel přečíst a ještě se v textu podrobně vyznat. Dělal jsem si do něj poznámky, akorát mě někdy mátly, protože jak jsem si je dělal v rychlosti, tak jsem třeba škrtnul písmeno a pak jsem ho nemohl přečíst. To se ale člověk všechno postupně naučí,“ vysvětluje narátor. A doplňuje: „Mluvené slovo je těžká disciplína, když to člověk potřebuje a chce udělat správně a dobře… Nejtěžší mi na téhle práci připadá zbavit se přílišné sebekontroly. Je tu se mnou vynikající režisér Michal Bureš, takže si někdy dělám zbytečně a nesmyslně starosti za něj. Například někdy mám pocit, že čtu něco blbě, tak se zastavím sám. Přitom je to na něm – on to slyší jinak a já se sám příliš kontroluju. Pak také některé věty v textu jsou celkem dlouhé a člověk si je musí rozdělit, aby to nečetl jako trouba. Důležité je číst text po smyslu a vědět, co čtu, aby se posluchač orientoval.“
Nahrávku v režii Michala Bureše doplňuje atmosférická hudba, komponovaná na míru vyprávění. Prim hrají strunné nástroje rozvíjející jednoduché téma, které se lenivě poháněné rytmikou šustících metliček vydává na výstup směrem k táhlé melodii. Staccatové drnkání do strun harfy, vysoké tóny třpytící se na slunci, které oslňují jako vrstva jarního firnu, kdy každičký krystal odráží paprsky, tak činí výslednou melodii přirozeně průzračnou. Místy skladby zvážní a čisté nápěvy podemílá a otěže přebere hutná vrstva syntezátorových ploch. Jinde zazní typické melodie z alpských regionů hrané na tradiční místní nástroje.
