„Je to vyprávění nejen o pivu, ale i o pravdě a o lži, o odvaze – schopnosti říct, že se mi mi něco nelíbí, zakročit, něco s tím udělat. Každý si v tom najde něco. A jako ve správné pohádce je to i o lásce a nechybí ani šťastný konec. Dobro s pivem zvítězí nad zlem,“ popisuje herec. „Tohle je P jako pecka. Pohádka, která má ještě víc než všech pět pé. Rádi bychom vydávali čím dál víc audioknih pro děti, ale od začátku jsme chtěli zařazovat hlavně originální tituly, které budou něčím výjimečné a s nimiž si řádně pohrajeme. Já sám nedám na Toma Robbinse dopustit, takže jsem si vlastně splnil přání. Děti nesmí pivo pít, ale rozhodně by ho měly poslouchat,“ doporučuje Martin Pilař z vydavatelství OneHotBook.
Příběh o pivu pro děti? Proč ne? Šestiletá předškolačka Gracie je zkrátka zvídavá a zlatavý mok ji zajímá. Leccos zábavného i poučného jí o něm tudíž prozradí oblíbený strýček Moe a chmelových tajů znalá víla Pivoňka. Kromě postupu výroby hořkého pěnivého nápoje se ale Gracie dozví také leccos o lásce, odvaze, pravdě a lži i o životě vůbec. Protože obyčejný svět je jen pěna na tom opravdovém, hlubším světě. „Je to taková pohádka pro děti i dospělé,“ dodává k tomu její vypravěč Oldřich Kaiser. Právě on se ujal náročného úkolu zprostředkovat bohatý Robbinsův jazyk plný barvitých metafor tak, aby ho dobře vnímali i malí posluchači. „Jako čtenáři se mi to velmi líbilo, některé obrazy mi trochu připomínaly Hrabala. Ovšem číst to nahlas nebylo jednoduché. Musel jsem se samozřejmě předem připravit, aby věty zněly sluchu logicky tak, jak mají.“
Vzhledem k tomu, že příběhem prochází více postav, dostala každá z nich své barevné označení, aby se interpret při natáčení v pastelkami podtrhaném textu rychle zorientoval. „Pivní víla byla zakreslená ohnivou červenou, šestiletá Grácie měla růžovou, maminka zase zelenou… Pak je tam paní učitelka, která páchne, takže dostala speciální hnědou barvu. Jednotlivé návaznosti souvětí se ale často stejně řeší až ve studiu, poněvadž je toho tolik, že si to stejně nelze zapamatovat,“ říká Oldřich Kaiser. Nezapomenutelná je zejména postava víly Pivoňky, kterou si narátor obzvláště vychutnal: „Nesmí se to přehánět, aby to nebyla karikatura. Víla ovšem mluví vyšším hláskem, protože je popsaná jako taková vážka, která se vám usadí na rameni a malinko přemoudřele vysvětluje. Ve výraze je někdy až trochu pedantská.“
Nahrávku doprovází nevázaný orchestr pivních zvuků jako lákavé kolotání či zurčení chladivé tekutiny, cvakání a syčení otvíraných plechovek, šumění pěny a perlivých bublinek, cinkání skleniček a polykání vyprahlého hrdla, při jejichž zaznění se posluchači před očima neomylně vynoří titulní nápoj. Výsledná koláž se přirozeně mísí s veselou hudbou a někdy i tajuplnými tóny z „vyšších sfér“, odkud pocházejí víly – dokonce i takové, jejichž jméno navzdory zdání nepochází z oblasti flóry.
