Román Pád Cařihradu finského autora historické prózy, proslulého knihou Egypťan Sinuhet, který vypráví o milencích, jejichž vztahu nepřeje společnost ani doba, i o pádu velké byzantské metropole, vychází nově také v podobě audioknihy. „Zpracovat klasický román Pád Cařihradu do audiopodoby byla vysněná výzva. Waltariho způsob vyprávění mě nepřestává fascinovat, neboť mimo jiné zobrazuje dosud aktuální střet civilizací i náboženství Západu a Východu. A po Jaroslavově výkonu v Myceliu jsem hned věděl, kdo by mohl komplikovanou postavu Jana Angela zvládnout. Je úžasné, jak s vyprávěním a postavami pracuje. Jeho Angelos je neuvěřitelně živý a přesvědčivý jak ve svém vnitřním boji, tak na cařihradských hradbách ,“ líčí Martin Pilař z vydavatelství OneHotBook.
Historický román pojatý jako fiktivní deník uvádí do života, myšlení, zvyků a mravů lidí v někdejší metropoli východní civilizace v době končícího byzantského středověku a zachycuje její marnou obranu Cařihradu před tureckými sbory. Srdcem vyprávění je tragický milostný vztah poutníka Jana Angela, jenž utekl ze služby u tureckého sultána, a Anny Notaras, dcery předního byzantského úředníka a císařovy příbuzné. Na pozadí dobytí jednoho z nejslavnějších měst přelomu středověku a novověku, centra Římské vzdělanosti i náboženství se odehrává příběh lásky, války a zrady v podání Jaroslava Plesla. Četby doslovu se zhostil Stanislav Zindulka.
„Deník nás provází zlomovým obdobím vymezenm prosincem 1452 až červnem 1453, což samo o sobě může působit velmi exoticky a vzdáleně. Ale příběh – dva milenci a na pozadí pád velké říše – silně promlouvá k současnosti. Waltari je mistrný vypravěč, který dokáže až filmovým způsobem popsat a zároveň nechat prožít pocity jednotlivých postav i hrozivou dobu, do níž byly vrženy. Dociluje toho umným střídáním detailu a celku, emocí i jejich důsledné analýzy,“ popisuje specifika Waltariho díla režisér audioknihy Michal Bureš, který vycházel ze skvělého překladu od Marka E. Světlíka. A dodává: „Režírovat tento text byla radost. Je to přesně napsaná partitura, která vyžaduje jediné: jelikož interpret svým přednesem sděluje myšlenky mnohm hutněji a rychleji bylo potřeba tuto vnitřní dynamiku zachovat a text rytmyzovat tak, aby jeho zvuková podoba byla stejně, ne-li více strhující než tištěný román.“ Režisér si ovšem nadšeně pochvaloval i herecké zanícení hlavního interpreta: „Výkon Jaroslava Plesla považuji za jednoznačně dechberoucí. Dokáže rozeznít i ty nejspodnější proudy textu a interpretuje jej způsobem, který nepostrádá sdělení, ani pocit. Zkrátka je to úchvatný zážitek. Ten je ještě podpořen hudbou Lukáše Hurníka, která – ač plně soudobá – vychází rovněž z Byzantských motivů.“
