Tělo je nabodnuto v pasti
vytvořené z ostrých bambusových tyčí. Vražda musela být velmi pečlivě naplánována. A vzápětí zmizí další muž… Komisař musí znovu odsunout stranou svůj osobní život i plány do budoucna, avšak nalezené stopy nikam nevedou a vyšetřování postupuje pomalu vpřed jen díky zarputilé policejní práci. Wallanderovi se před očima postupně objevuje obraz, jaký si nedokázal představit ani v nejčernějším snu. Tentokrát stojí proti vrahovi, s jakým se ještě nesetkal.
„Posluchači, kteří mají rádi svého melancholického rváče a oblíbili si jeho rozvážné a zadumané vyprávění, mohou začít být ‘smutní’. Pátá žena je totiž již jeho šestým příběhem, čímž jsme se s audioknihami pomalu posunuli do druhé poloviny série. Zároveň se ale mohou i nadále radovat z charismatického Jiřího Vyorálka, který k wallanderovkám neodmyslitelně patří a opět pomyslně obléká Kurtovu konfekci, v níž dokáže okouzlit na první poslech…“ uvedl Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook.
„Pátá žena pracuje s tématem tajemství, dávné křivdy a jejího odčinění, které přináší jen utrpení a smrt. Mankell se opět pouští do hlubší studie lidských charakterů a pohnutek, které mohou vést až k vraždě. Baví mě, že se nejedná o jednoduchý lineární příběh, takže se při jeho poslechu máte čas zastavit, nechat plynout děj a volně nad ním přemýšlet,“ popisuje režisér wallanderovské audioknižní série Michal Bureš své dojmy ze zatím posledního dílu. „Kurt je policista staré školy, který vyrostl v analogové době a autor to ctí. Kurt je rozvážný cholerik, který postupem času přichází o rodinu, zdraví, ideály… jen to vyšetřování vražd mu zůstává. Jeho postava v sobě však nese poselství o tom, že lidskostí a vnitřní etikou se dá mnohé překonat, poučit se z toho a odpustit sobě i světu,“ charakterizuje hlavního hrdinu, kterého si oblíbili čtenáři i posluchači po celém světě. A dodává: „Případy mají pozvolný spád a místy až filozofický přesah, není to akční story, ale detektivní příběh psaný v tradici klasických severských ság. Tomu podřizujeme i tempo, výběr stylotvorných prostředků a drobných ozvláštnění, mezi které patří hudba, úryvky z oper, telefonní hovory…“ S hercem Jiřím Vyorálkem se režisér znal už z olomouckého rozhlasu a už při obsazování první wallanderovky mu vytanul na mysli. „Jirkův herecký projev založený na úspornosti a věcnosti mi imponuje, navíc se velkými rolemi, do nichž je obsazován, dobrušuje k ještě větší rafinované autentičnosti mezi stylizací a reálem, takže se na jevišti, na plátně i před mikrofonem zdá, že Jiří vlastně jen existuje, aniž by hrál. V tom tkví jeho rafinovanost,“ prozrazuje Michal Bureš.
Nahrávku doprovází původní hudba, která stejně jako zamračená obloha nad Skåne velmi přesně dokresluje celkovou atmosféru wallanderovek. Strohé a odcizené plochy syntezátorů se líně rozestupují a tmavý šedý příkrov neochotně uvolňuje cestu paprskům probouzející se melodie protkané a rytmizované veselou darbukou. Světlo, zprvu ochotně prosvětlující zakaboněný a zablácený kraj okolo Ystadu, se začíná postupně lámat a dlouhé stíny načrtnuté molovými tóny kláves stahují hravou melodii znovu zpět pod nesmlouvavou hladinu přízemní krutosti…
