Pavel Zajíček (*15. dubna 1951 v Praze), básník, prozaik, hudebník, výtvarník a filmový herec. Dětství a mládí prožil v Radotíně u Prahy. Po maturitě na průmyslové škole v Praze (1970) studoval na Stavební fakultě ČVUT, v roce 1972 studia přerušil. Prošel řadou dělnických profesí: umýval okna, byl kulisákem, stavebním dělníkem i dřevorubcem (1975–1976, v Mařenicích u Cvikova). V roce 1976 byl s dalšími členy undergroundového společenství kolem skupiny Plastic People of the Universe zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen za údajné výtržnictví na jeden rok. Po propuštění (1977) se živil jako lepič pytlíků. Chartu 77 podepsal hned po svém propuštění z vězení v roce 1977. Roku 1980 emigroval: v letech 1980–1986 žil ve Švédsku (Uppsala, Göteborg) a posléze v USA (New York). V exilu se věnoval převážně výtvarné práci. V letech 1990–1995 žil střídavě v New Yorku a v Praze, od roku 1995 trvale v Praze.
V roce 1973 vytvořil s Milanem Hlavsou experimentální hudební skupinu DG 307, která do roku 1979 vystupovala na řadě nepovolených koncertů a pro niž Zajíček psal texty a s Hlavsou i hudbu; v kapele DG 307 byl zpěvákem, recitátorem a vytvářel pro ni také scénické návrhy. V roce 1992 byla skupina obnovena a v různých personálních obsazeních hraje pod Zajíčkovým vedením nadále.
Své hudební projekty (vesměs doprovozené otištěnými texty) vydal Zajíček v řadě nahrávek: DG 307: Gift to the Shadows (LP, Toronto 1982); DG 307 (1973–75) (LP, 1990); DG 307:Uměle ochuceno – Artificially Flavored (LP, 1992; doplněné vydání na CD, 2001); DG 307: Dar stínům, Pták utrženej ze řetězu, Torzo (soubor tří CD, 1993); DG 307: „tvář jako Botticelliho Anděl“ (MC, 1995); DG 307: Kniha psaná chaosem (CD, 1996); DG 307: Siluety (CD 1998); DG 307: Koncert (CD 1999); PavelZ.: Autorské čtení, evangelický kostel u Salvátora, Praha 5. 6. 2001 (CD 2001); DG 307: Šepoty a výkřiky (CD 2002); DG 307: Historie hysterie. Archiv dochovaných nahrávek 1973–75 (2 CD 2004); DG 307: NOSFERATU. Symfonie hrůzy na motivy filmu F. W. Murnau (CD 2004); DG 307: Live. Několik verzí jednoho příběhu, několik tváří. 17. 4. 2005 (CD 2005); PavelZ.: Kakofonie cesty. De-lirická slova. Obyčejný hlas (CD 2007); DG 307: Květy podzimu – barvy jara / Blossoms of Autumn – Colours of Spring (CD 2008); DG 307: Magický město vyhořelo! Koncert v klubu Jilská 15/10/1994 (CD 2008); DG 307: V katedrálách ticha. Koncert z roku 1994 (CD 2011); Pavel Zajíček: Podobenství (CD 2011).
Básnické i prozaické texty Zajíčkovy vyšly v knihách: DG 307. Texty z let 1973–1980 (1990, texty DG 307 a výbor ze samizdatů Šedej sen a Roztrhanej film); Kniha měst (1993); Čas je výkřik uprostřed noci (1999); Zvuky sirén a zvonů – Nénie (2001); Zápisky z podzemí 1973–1980 (2002, obsahuje texty samizdatových publikací Mařenická kniha, Dopisy, Vyslov sám sebe i svuj svět, Listy k čemukoliv, Úlomky skal, Šedej sen, Roztrhanej film); Jakoby… Svět v zrnku písku… (2003); Cesta vlakem z R do B., Pollockovy fleky, Odposlouchaná slova (2007); Roztrhanej film (2008); Kniha psaná chaosem (2009); Všechno je úplně jinak… (2010); Pohádka se špatným koncem (2010); Kniha moří (2011; společně s CD).
(S využítím hesla v internetovém Slovníku české literatury po roce 1945 a medailonu Martina Machovce v knize Chvění.)
