„Michel Houellebecq provokuje, ale inteligentně, s nadhledem, s typickým sarkasmem, fantazií i erudicí a je u toho všeho navíc velmi vtipný. Pro mě je to neodolatelně svůdná kombinace, text, který pro nás bylo nezbytné pomocí mluveného slova obohatit o další rozměr. Slyšet takové dílo ve formě pečlivě nastudované audioknihy ještě více podněcuje fantazii a uvolňuje prostor pro přemýšlení nad sebou samým a naším světem,“ uvedl Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook. A dodává: „Nakonec, proč je román považován za tak kontroverzní? Snad proto, že prezidentský kandidát Muslimského bratrstva převezme prezidentský úřad Francie čistě demokratickou cestou pomocí svobodných voleb? Nebo tím, že k podmanění slábnoucí kultury, jejíž kořeny jsou průběžně samovolně vyvracovány, vlastně není potřeba agrese, jíž se všichni tak bojí? Neobžalovává Východ, nýbrž naši vlastní pohodlnost a povrchnost.“
Francie, rok 2022. V prezidentských volbách vítězí kandidát strany Muslimské bratrství, jehož ostatní partaje podpoří, aby nevyhrála šéfka extrémně pravicové Národní fronty. Nová vláda za svou prioritu považuje reformu školství a vzdělávání, díky níž lze dosáhnout nenásilné proměny společnosti tak, aby se jejím základním kamenem znovu stala rodina a patriarchát jako „logický“ důsledek tradiční morálky. Celou situaci sarkasticky glosuje mizantropický akademik zmítající se v krizi z nedostatku pocitu smysluplnosti existence.
Jak se protagonista a vypravěč jevil Igoru Barešovi, jehož ústy promlouval? „Podle mě je to spíše antihrdina, protože slevuje ze svých pozic. Ale v tom, že jeho jednání i celé dílo lze vykládat více způsoby, tkví asi největší síla autora. Každý si v příběhu může najít to, co mu názorově konvenuje. Taková je dobrá literatura,“ prohlásil herec. A pokračoval líčením, jak si ke spisovatelově výpovědi postupně hledal cestu. „Při první nahrávací frekvenci jsem si moc nebyl jistý, co si o románu myslet. Pak ale proběhly události pátku třináctého, kdy v Paříži došlo k teroristickým útokům. Najednou se mi to propojilo a pochopil jsem aktuálnost příběhu. Navíc jsem byl velmi překvapen, jak autor střídá žánry. Některé kapitoly připomínají sociálně-ekonomické studie a pak velmi ostrým střihem dokáže sklouznout až k téměř pornografické literatuře. Dokazuje tak, že různé žánry mohou jeden vedle druhého funkčně koexistovat a společně opravdu o něčem vypovídat, což se mi hodně líbilo,“ prozradil Igor Bareš.
Právě střídání stylu může být pro vypravěče záludné. Igor Bareš ovšem nezapře dlouhou zkušenost i důkladnou „školu“ divadlem: „Interpret by měl posluchačovu pozornost udržet tím, že neupadne do stereotypu a do monotónnosti. Osobní pasáže samozřejmě vyžadují jistou emoční investici, kdežto obecnější záležitosti jsou vyprávěny spíše informativnějším tónem. Přesto je však potřeba je číst sdělně, aby posluchač nebyl po třech stránkách unaven. Úplně zjednodušeně řečeno zde platí stejný princip jako na divadle: rychle – pomalu, nahlas – potichu. Když tohle vzájemně vyvážíte a budete tempo či intenzitu správně střídat, pozornost posluchače zůstane napjatá.“ Případné nejasnosti či momenty zaváhání pomáhá vyladit režie. „Občas po mně režisér chce něco, o čem nejsem zcela přesvědčen. Pak dojde k dialogu a najdeme společnou cestu. On to ví lépe, protože má vše důkladně nastudované, kdežto já k četbě přistupuju intuitivně. Michal Bureš navíc herce nutí číst v poměrně rychlém tempu, což je v současné době zcela na místě. Když jsem viděl své starší divadelní záznamy, v duchu jsem si říkal: ’Hrej rychlejc, proboha, hrej, rychlejc. Na to se nedá dívat!‘ A to podle mě platí i v případě audioknih,“ vysvětlil Igor Bareš.
Nahrávku doprovází původní hudba a zvukové koláže francouzského skladatele Benoîta Boriese, jehož mix šelestů a šepotů symbolizuje vnitřní rozpolcenost a nestálost, které přizvukují kostelní zvony oznamující konec éry, vrzání dveří otevírá nové možnosti a zvuky kročejů na schodech poukazují na povrchnost, vyprázdnění i chvat doby…
