„Jonesovy pohádky vesele pochodují ve svém vlastním rytmu, štrádují si krajem bez ladu a skladu, neohlížejí se na následky, jsou korektně nekorektní v tom správném poměru, nehladí po duši, jsou však lahodné pro uši – vyzývají ke společnému poslechu, k objasnění kouzelného nesmyslu, k mudrování o fantazii, ke střetu nezatíženého a upřímného dětského pohledu na věc se světem logicky uvažujícího dospělého. Sbližují, chechtají se a skrze vypravěče, který si užívá každé slůvko a věty si znalecky převaluje na jazyku, zcela jistě rozproudí krev ve všech, kdo si na ně troufnou. Právě díky Janu Vlasákovi jsou příběhy daleko živější, ostny bodavější, blázniviny ještě výbušnější, hloupost tupců je povýšena na druhou, filutové jsou chytráčtější a odvážlivci o to statečnější,“ uvedl Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook.
„Pohádky mají velký rozptyl – od absurdního humoru až k lyrice. Třeba hned první příběh Loď bláznů je úžasný, dokonalý. Nádherné je taky vyprávění O koni, který uměl tancovat – jsou v něm krásné obrazy jako třeba plovoucí ostrov s plachtou. Lyrická pohádka zase vypráví o babičce, která si vysnila dítě a zjevila se jí Sněhurka. Jonesovy pohádky v sobě zahrnují i ten klasický model, jak ho u nás známe z Němcové a Erbena a jak se jednotlivé příběhy dochovaly v ústním podání. Často se v nich objevuje nadpřirozeno, prvky deus ex machina, že něco vyřeší jakási vyšší síla, ale mají modernější pojetí – jsou moderně procítěné. To je na nich půvabné,“ popisuje vypravěč audioknihy Jan Vlasák. A přiznává: „Všechny ty pohádky mi přišly krásné. Knížku jsem přečetl na jeden zátah a byl to opravdu velký zážitek. Takový zážitek z četby zrovna pohádek, nebo vůbec z jakékoliv četby, mívám málokdy. Oslovila mě hlavně jejich témata. Hodně musím přičíst i dobrému překladu, který je takový splavný, čisťounký, výrazný a krásně se vnímá, dobře se čte a pěkně se říká.“ Připomíná také, že důležitou součástí pohádek je i ponaučení. „Mám pocit, že to je součástí anglického ducha, i proto je mám rád. Ten Chesterton v nich prostě vězí, ta zodpovědnost, ten pánbůh je v nich prostě zakořeněný. Mně samotnému to je sympatické,“ vysvětluje herec, jehož na četbě audioknih baví i způsob, jakým ho texty inspirují. „Já si to nejradši sice předem přečtu, ale pak improvizuji na místě. Nejzábavnější je to, když vás něco napadne a hned to uděláte. Knížka vás musí zaujmout, když ji čtete. To se ve vás uloží, a pak to musí dát na place vzniknout něčemu zajímavému,“ prozrazuje interpret o svém způsobu práce.
Nahrávku doprovází velmi pestrá, původní hudba, využívající bohatého rejstříku zvuků klasických akustických nástrojů a pro každé vyprávění mění jejich obsazení, tóninu, náladu i rytmus. A tak Lodi bláznů nadouvá plachty rozjuchaný akordeon mixovaný s křikem racků, ambaláž další pohádky až z Čínské říše obstarává orientální nápěv hraný na pipu a píšťalku, jinde zazní loutna s bubínkem, další příběh umocňuje melancholická melodie souhry klavíru a harfy, skotačivou báchorku popohání rozvrzaný flašinet s rytmikou vyťukávanou na valchu…