Může spát, do kdy chce (teda pokud vás nebudí v šest ráno sourozenec, jako mě budí sestra KJ). Nemá žádný povinnosti (pokud v to nepočítáme mytí nádobí a skládání ponožek, protože toho mě maminka neušetří ani o prázdninách). Ale hlavně – mám nekonečně času na hraní, protože je dlouho světlo a rodiče mě klidně nechají dýl vzhůru, když druhý den nemusím do školy.
Jenomže i na prázdninách se jedno ALE najde. Nemůžete být celý ty dva měsíce s partou, protože pokaždý je někdo z vás pryč, ať už je to na chatě, u babičky nebo u moře s rodiči. Anebo na táboře, kam poslali rodiče mě. A já teda nevím, jak se na táboře líbí vám, ale mně se tam nelíbilo. Musel jsem být s dětmi, které jsem neznal, pokoušela se mě sbalit jedna úplně příšerná holka, a ve stanu jsem spal s klukem, kterýmu se přezdívalo Smraďoch (hádejte proč!?)
Jak já jsem se vám těšil domů! A to jsem netušil, že až se vrátím, Madle přeskočí nebo co, a bude si se mnou a s KJ pořád chtít hrát na rodinu! Prý abychom se naučili, o čem život je! Pche, jako kdybych to nevěděl i bez toho. Přece když je člověku deset a chystá se do pátý třídy, tak už ví o životě úplně všechno, no ne?!
