„Příběh služebnice si o audio verzi vysloveně říká, nejen proto, že hlavní hrdinka o svých zážitcích sama vypráví. V románu se totiž dozvíme, že své svědectví nahrála na magnetofonové pásky… My si ho dnes sice můžeme dopřát z jiného média, ale bezprostřednost je stejná – slyšíme křehký a přitom nezlomený hlas výtečné Zuzany Kajnarové coby protagonistky, která líčí události, jež jsou pro nás na jednu stranu nepředstavitelné, ale na druhou stranu si o to silněji uvědomíme, jak snadno se může proměnit společnost žijící zatím v relativně poklidné době doutnající ale množstvím rozporů. Chtěli jsme vizionářský text zpracovat tak, aby posluchačům díky hereckému výkonu naskočila husí kůže a aby její situaci skutečně procítili,“ uvedla Šárka Nováková, redaktorka vydavatelství OneHotBook. Audiokniha však oproti knize disponuje i něčím navíc, nejen co se týče provedení, ale i obsahu.
„Během pražské návštěvy Margaret Atwoodové se nám naskytla jedinečná příležitost a s autorkou jsme se domluvili na vydání rozšířené verze původního textu knihy o kapitolu, kterou napsala pouze pro speciální edici americké audioknihy. Posluchači tak dostanou ještě diskusní část přednášky profesora Piexota, který díky dotazům z publika dále rozkrývá podrobnosti fungování gileádského režimu a kde v plné produkci vystupuje dalších devět tazatelů: jak herci, tak novináři nebo třeba také my z vydavatelství,“ vysvětluje Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook. Pro zdůraznění „přerodu“ narátorky v hrdinku románu nafotil na obal Filip Jandourek herečku Zuzanu Kajnarovou v roli služebnice, tedy v červených šatech (zapůjčených značkou Mayda) i v plášti a se specifickým čepcem s chlopněmi bránícími rozhledu popsaným v románu (který pro vydavatelství vyrobilo hranatesiticko.cz).
„Ten příběh je takový zlý sen. Zároveň se ale z toho snu nechcete probudit, protože vás vlastně zajímá. Jsou v něm odkazy na náboženský fanatismus a na totalitní režimy vůbec, ale pokud si teorie propojíte s nějakým konkrétním příběhem, je to pro vás náhle osobní, skutečnější. Dovedete si to daleko lépe představit, dokážete to prožít,“ líčí své pocity interpretka audioknihy Zuzana Kajnarová. A dodává: „Pokud si určité věci nebudeme uvědomovat a nebudeme si je připomínat, rychle se může stát, že se společnost upne k něčemu, co by za jiných podmínek bylo nepřijatelné, a to zejména v období krize nebo v atmosféře strachu. Člověk nevidí, že to přichází: jen vám řeknou, že tohle už nesmíte a že je třeba na čas dodržovat určitá omezení… A vy si dál žijete, nemáte pocit, že zažíváte zlomový dějinný okamžik, prostě pokračujete v každodenním životě, a najednou jste v tom až po uši.“ Zároveň připomíná, jak při hlasitém čtení daleko víc vynikne styl psaní daného autora. „Když čtete jen očima a zajímá vás hlavně děj, tak text hltáte rychle a občas se na něco zaměříte. Jako čtenář si očima volíte, čemu dáte důležitost a na co se soustředíte méně. Ale jako herec musíte v audioknize vyslovit všechno, musíte to hrozně poctivě říct. Margaret Atwoodová kombinuje úplně krátké a strohé informace s větami na sedm řádků. Láme citovost a strohost,“ objasňuje herečka. Autorka Margaret Atwoodová, sama posluchačka audioknih, říká: „Veškeré psaní je vlastně hlas vypravěče. Vždycky to tak bylo. Hlas jazyka, vypravěčství, to je nesmírně stará tradice. To, co dnes považujeme za literaturu, se dříve šířilo ústně. Lidé přirozeně tíhnou k příběhům a vypravěčství. Nevyrábějí nás s ,aplikací‘ pro fakta, máme tendenci nechat se pohltit. Veškeré psaní je hlas skrze text a čtenář si v hlavě vlastně transformuje písmena zpátky na ten hlas.“
Nahrávkou v režii Jitky Škápíkové pulsuje původní hudba ve specifické aranži, kde hlavní melodickou linku obstarává elektrická baskytara doplněná o syrové elektronické zvuky ambientu. Vybrnkávané pasáže se převalují pod povrchem slov, probublávají s naléhavostí mezi řádky, kombinují strojový rytmus s melancholickým témbrem, nad nímž jako temný příkrov hlídkuje všudypřítomné oko houkavého syntezátoru, jehož pátravé tóny řežou naději s pravidelností, s jakou světlo majáku krájí čerň noci.
