Zpět

Agatha pro tři hlasy

recenze, , 13.06.2021
Zločiny pro dva
Jaké by to bylo řešit skutečné zločiny stylem oblíbených literárních hrdinů? Takovou otázku si položili Tommy a Pentlička a rozhodli se vydat po stopě zlodějů, únosců či vrahů vybaveni rekvizitami, které jim utkvěly v paměti při četbě detektivních románů. Osvědčí se v praxi postupy, které znají z knih, nebo jim k řešení dopomůže spíše vlastní důvtip a nápaditost? A protože jim nechybí ani soutěživost, snaží se každý z nich rozlousknout zločin dříve než jeho protějšek.
Audioknižní a rozhlasové nahrávky příběhů Agathy Christie zahrnují nejen povídky a romány s Herculem Poirotem či slečnou Marplovou, ale i příběhy, kde vystupují různí „jednorázoví“ hrdinové, k nimž se autorka už později nikdy nevrátila. Mimo tyto kategorie však existují i příběhy s postavami, které se vyskytují ve více knihách, věhlasu malého belgického elegána či staropanenské venkovské stařenky však nedosáhli. A právě těm se tvůrci zvukových adaptací doposud jakoby obloukem vyhýbali. Patří mezi ně i manželská dvojice příležitostných špionů a amatérských detektivů Tommy a Pentlička Beresfordovi. A právě na ně se nejnověji zaměřili ve vydavatelství Audiotéka a Bookmedia, když do své nabídky zařadili titul Zločiny pro dva, v němž se roku 1929 podruhé představili právě tito dva hrdinové. Není bez zajímavosti, že jsou prakticky jedinými postavami Agathy Christie, které stárnou v souladu s datem vydání jejich příběhů – z mladých novomanželů to o půl století později dotáhli až na čerstvé sedmdesátníky.
 
Ale zpět k Zločinům pro dva. V nich jsou oba hrdinové mladí a trochu znudění všedností života. Přijde jim proto vhod nabídka na převzetí soukromé detektivní agentury, čímž mají dopomoci k dopadení mezinárodního gangu zločinců. Kromě této nosné linie, která jemně propojuje celou sbírku povídek, jde ve většině z patnácti příběhů o samostatná pátrání, která si hrdinové zpestřují hrou na detektivy z jejich oblíbených knížek. V jedné z povídek tak Tommy bere na pomoc housle a snaží se o dedukci ve stylu Sherlocka Holmese, v dalším pak na sebe bere kněžský úbor, v němž jako by z oka vypadl otci Brownovi. V těchto odlehčených, humorně laděných zápletkách Christie parodovala tehdejší známé knižní detektivy, a to včetně toho, jež sama stvořila – Hercula Poirota. Někteří z nich už nám dnes nic neříkají, ale to vůbec nevadí – povídky jsou dostatečně poutavé na to, aby nám to bylo vlastně celkem jedno. Pokud se chcete pobavit a nečekáte seriózní, psychologicky propracované drama, jsou na ukrácení dlouhé chvíle někdy až bláznivá dobrodružství Tommyho a Pentličky tím pravým pro vás.
 
 

A příjemně překvapí i herecké podání audioknižní podoby. V režii Jakuba Taberyho se vypravěčem a hlasem všech vedlejších postav stal Martin Zahálka. Jeho hluboký, melodický hlas provází posluchače dějem s důstojnou grácií, nepostrádá však ani jemnou hravost. Oproti tomu postavy obou hrdinů mluví výše posazenými hlasy, z nichž nadšení a zápal pro věc doslova sálá. Jak Marek Holý, tak Zdeňka Žádníková Volencová se dokázali vžít do svých rolí s naprostou sebejistotou a zdá se, že si společné hraní užívali. Díky dramaturgickým zásahům, spočívajícím ve vyškrtání uvozovacích vět, které se zapojením více interpretů staly nadbytečnými, zní vícehlasá četba téměř jako komorní rozhlasová dramatizace. Hlasy trojice interpretů pak doplňuje rozverný hudební doprovod zahrnující škálu různě laděných melodií.

Vadou na kráse audioknihy je pouze nevyrovnaný zvuk, který je většinu času hezky čistý, místy však zní zastřeně, jako by byly některé části kapitol dotáčeny zpětně v jiném studiu. Tyto přechody, odehrávající se i uprostřed jednoho odstavce, jsou bohužel dost zřejmě slyšitelné, stejně jako nedokonalá výslovnost některých britských místopisných názvů, které si občas interpreti trochu zkomolili po svém.