Jean-Luc Bannalec, toto navýsost francouzsky znějící jméno, je ve skutečnosti pseudonymem německého spisovatele a překladatele Jörga Bonga. Ten má na svém kontě již zhruba desítku detektivek, které doslova překypují hutnou atmosférou francouzského západního pobřeží a nezapřou autorovu fascinaci místní historií. Úvodní díl série, Bretaňské poměry, nabízí pohled pod pokličku nejen naturelu Bretonců, ale i lokální kuchyně, popisem kulinářských specialit totiž Bannalec nešetří. Dominantní prostor ale samozřejmě zaujímá vyšetřování. To se točí kolem vraždy jedenadevadesátiletého majitele věhlasného hotelu. Kdo se chtěl starého muže zbavit? Podezřelých se nabízí hned několik. Jak se ale brzy ukáže, smrt zatím neřekla své poslední slovo…
 
Vypátráním vraha je pověřen charismatický komisař Dupin, který se ovšem nerad dělí o informace se svými podřízenými a s nadřízenými by během vyšetřování nejraději nekomunikoval vůbec. Ke všemu si s sebou ještě nese stigma Pařížana, kterého za trest přeložili do zapadákova, kde nemají obyvatele metropole příliš v lásce. Jeho příjmení snad odkazuje na prvního francouzského literárního detektiva, Augusta Dupina (jehož tvůrcem byl, nepřekvapivě, opět cizinec, americký mistr hororu Edgar Allan Poe). V mnohém se ale podobá spíše výše uvedenému komisaři Maigretovi. Bannalecův příběh se zdánlivě vznáší ve zvláštním bezčasí, když se pátrání omezuje na uzavřený okruh podezřelých a informace se šíří jen pomalu. Dojem, že se snad pohybujeme v simenonovských meziválečných letech ale padá ve chvíli, kdy Dupinovi zazvoní mobilní telefon, jenž nás rychle vrátí zpět do přítomnosti. Poklidné tempo vyprávění, výrazná črta charakterů postav prostředí, to vše ale jako by z oka vypadlo z románů o Maigretovi. Ovšem místo jeho neodmyslitelné dýmky si komisař Dupin štědře dopřává hektolitry kávy.
 
Za hlas audioknižního zpracování Bretaňských poměrů si ve vydavatelství Témbr vybrali herce Jana Teplého ml. Ten sice není tak známý z rozhlasu, jako svého času jeho otec, o to častěji jej však v poslední době můžeme slyšet z audioknižních nahrávek. A není se čemu divit. Jak se mohou přesvědčit ti, kdo se do této detektivky v režii Alexandry Bauerové zaposlouchají, má Jan Teplý ml. cit pro četbu, dokáže klást důraz na správná místa a tu a tam přihodit k dobru třeba lehké pousmání nebo ironický úšklebek. Občas se stává, že se hercům při čtení audioknih nedaří správně trefit výslovnost cizích výrazů, tentokrát je však na místě pochvala. Příběh se hemží známými jmény z oblasti malířského světa, která však v českém prostředí ne vždy vyslovujeme správně. Že v případě Jana Teplého ml. nedošlo k jejich zkomolení, jistě ocení nejedno ucho pozorného posluchače.
 
Bretaňské poměry jsou mezi dnešními detektivkami výjimečným počinem. Ani ne tak svou nápaditostí či překvapivými zvraty, ale spíše tím, jak jsou nemoderní. Klasicky strukturované, se simenonovsky uzavřeným okruhem podezřelých, ale přesto záhadné a napínavé. Chcete-li zažít v současném detektivním příběhu atmosféru blízkou polovině minulého století, nehledejte jinde. Poněkud maigretovský dojem z nahrávky si odnesete i díky melodiím s klasickými francouzskými motivy, kterou vytvořil Mario Buzzi. Pozor ale na to, že po konzumaci Bretaňských poměrů možná přiberete na váze a vaše peněženka zapláče. Díky popisům malebnosti krajiny a lahůdek místní kuchyně totiž snadno vyvolávají v posluchači hlad a touhu cestovat, možná tak pocítíte touhu vypravit na popisovaná místa a zakusit či spíše vychutnat si poměry v Bretani osobně.